____Tak zase někdy příště:)

*S Tinkou2

Povídka Tinky&Maxië

25. října 2008 v 17:47 | Maxië
Udělám Vám takový přehledný rozcestník, abyste se lépe orientovali a víc si toho přečetli ;)


- 2/2







- 2/2








POKRAČOVÁNÍ- Krása není vše

15) Sbohem Bradavice

16. června 2008 v 20:39 | Maxië
Možná, že už podle názvu kapitoly jste poznali, že se jedná o poslední díl povídky, kterou jsme s Tinkou začali psát někdy v září... Na jednu stranu jsem ráda, že ji mám "z krku", na druhou vím, že my bude chybět občas něco napsat o Emm, Lily, Jamesovi a Siriusovi...
Tahle kapitola vás zaujme i pokud nečtete celou povídku, ptž je dcl napínavá :) A do posledního řádku (ten patří mě!) není jasné, jak to vlastně dopadne a to je přeci nejlepší, ne?
Ale dost keců, teď samotný skvost :D

14) Problémy se smrtijedy

24. května 2008 v 15:57 | Maxië
Hej lidi, tohle by fkt chtělo fanfáru !!! :D Po strašně moc dlouuuhéé době se konečně zjevuje další kapča. teda je to taky částečně moje chyba, ona už byla napsaná dýl, ale já na ni nějak zapomněla O:-) . Ale co, aspoň máte větší důvod si ji přečíst :)

13) Bruslení

26. února 2008 v 8:41 | Maxië
Po dlouhé přestávce jsme se konečně shodli na zveřejnění 13 kapitoly s názvem Bruslení, ikdyž se v ní vlastně nebruslí :D:D
______________________________

12) Příprava na párty

6. ledna 2008 v 19:01 | Maxië
V poměrně rychlym sledu je tu nová kapitolka, ale vás to asi vůbec nezajímá :)

11) Jeho vina

5. ledna 2008 v 16:31 | Maxië
Mám pro vás překvapení :) A není jím tato kapitolka, ale ta další xD, jelikož už ji máme napsanou a čekáme jen na vaše komentáře, abysme ji mohli zveřejnit. Napište jich aspoň 5 (neni to moc? Ne neni! :D O:-) Ale v týhle je taky pěknej zvrat, ten byste určo nečekali..Už nic neporzradim..:D

10)Vysněný partner

21. prosince 2007 v 21:48 | Maxië
Poměrně brzo se nám dostavila nová kapča l:) elikož na Tinky blogu se to rychle okomentovalo.Njn, škoda že tady takovej úspech nemá..Vlastně tady nemá žádnej úspěch .( :( To se vám opravdu tak málo líbí?

9) Za trest

20. prosince 2007 v 19:18 | Maxië
Mě to psaní s Tinkou nějak baví, vždycky se těšim až mi pošlě pokráčko a já budu moct zase napsat to svoje a takhle pořád dokola, dokud s enám nezdá, že to chce ukončit. :) a teď to chtělo ↓

8) Za všechno může Black 2/2

13. prosince 2007 v 18:01 | Maxië
1. část najdete tady→1/2
______________________________

"Jak si můžeš myslet že by s tebou chtěl něco mít?" zavřeštěla na ni nepříčetná dívka. Em se prudce obrátila a skrze zvlhlé oči uviděla nehmotnou postavu culíkaté dívky.
"Uršulo!" zvolala ulehčeně.
"Uršulo! Uršulo!" opičila se posměšně dívka.
"Všichni mi říkáte stejně."
"Jak všichni?" zeptala se opatrně Em.
"Všichni. Ty i Black."
"Sirius tu byl?" zeptala se překvapeně Em.
"Jo ,byl." odsekla Uršula.
"To kvůli němu jsi tak naštvaná?"
"Naštvana? Naštvaná?! Já nejsem naštvaná. Já jsem vzteky nepříčetná!" zaječela Uršula.
"Ale proč?" nechápala Em.
"Proč? Proč?!" Uršula se nadochovala jako by chtěla říct něco velmi důležitého ale pak zesmutněla a z očí se jí začaly řinout slzy.
"Já ho milůůůjůůůů!" štkala a Em na ni zírala. Uršula že miluje Blacka? Co to je za pitomost?

____________________________________

Sirius šel po chodbě. Nevnímal nic kolem sebe. Až najednou postřehl pohyb. Podíval se za sebe a uviděl paní Norisovou.
"Ále číčo!" zavolal na ni a v očích mu šibalsky zajiskřilo.
Kočka na něj upřela svůj nevraživý pohled, z čehož Sirius poznal, že má v úmyslu se rozběhnout směrem ke svému paníčkovi a všechno tomu prohnilému Filchovi vyžvanit. Vlastně co všechno? On nic neprovedl, zatím….
"Siriusi, co s eprávě chystáš dělat?" za zády uslyšel až moc dobře známý hlas, jak mohl mít někdy někoho takového jn trochu rád.
"To tě Brownová nemusí zajímat!" odsekl. " Hleď si laskavě svýho.."
"A není náhodou moj povinnost překazit každou nekalost, kterou vidím páchat po škole" setřela ho Emma
" A jakou nekalost máš momentálně na mysli?" ušklíbl se Sirius a rychle strčil vytaženou hůlku za záda.
"Snad si nemyslíš, že si nemyslím, co jsi chtěl právě udělat"
"Ale já tě opravdu nechtěl políbit!" rozesmál se Black, ale to už Emmě přetekly nervy.
"Dřív jsme si myslela, že si možná ještě trochu normální, poté co si začal chodit s Lily sis u mě udělal obrázek největšího nechuťáka na týhle škole a poté co ses začal zajímat o mě se mi hnusíš! Víš o tom?!" zařval na něj a do očí ji vrhlky slzy, které si všakrychle setřela.
" Tak hnusím jo? A co ta aférka v tunelu? Tam sem ti byl dobrej, co?"
Emm se nadechla, aby mu mohla rychle a ostře odpovědět, ale nenašla ta správná slova. Jen se na něj rozpačitě podívala a pak se otočila a odběhla pryč.
Sirius jen zandal ruce do kapes a vyšlo z něj něco jako "No jo, to se stává holka" a chtěl se vydat opačným směrem, ale v tom ho něco chytlo za límec školního hábitu.
"Au" naštavně vyjekl. "Brownová, to si vypiješ" otočil se a div leknutím nespadl. Před ním se tyčil v celé své kráse (pokud s etomu dá říkat krása..) školník Filch, který druhou rukou držel Emmu, která ze Siriuse nespouštěla rozhněvané oči. To všechno zas kvůli němu!!
"Doneslo se mi" zaskřehotal a mrknul zdravým okem na svou kočku, která vypadal víc než spokojeně, "že tady na chodbách někdo tropí nepořádek. Takový hluk! Copak nevíte, že většina studentů už dávno chrní?" zeptal se chraplavým hlasem.
"Ale pane Filchi, já za nic nemůžu, já akorát nechtěla, aby něco udělal vaší roztomilé kočičce, přišla jsme právě včas, zrovna napřahoval hůlku" sladkým hláskem popisovala Emma.
"Slečno Brownová, vy jste teda mrcha, To se mi ještě nestalo,a by jeden žák z jedné koleje žaloval na toho druhé" odrfknul si a Emma se na něj vyčítavě podívala. Já snad nejsem mrcha.
"to ale nemění nic na tom, že vás řádně potrestám, pane Blacku." Zamnul si rukama šedivý stařec. Aspoň něco dobrého, ušklíbla se pro sebe Emm. " A vás bych měl ve svém zájmu pochvílit, ale panu Blackovi by bylo u toho trestu určitě smutno, a tom mi přece nechceme" mrknul na Emm a ta nevěděla co od něj má čekat."Takže si ten trest odpykaáte s ním! Je vám to jasné?! Doufám, že ano. A teď mazejte do postelí, habáni jedni" dořekl větu a zmizel se svou lampou, paní Norrisovou i podivným zápachem za další chodbou.
"Fakt ti moc děkuju Blacku. Další školní trest kvůli tobě! Nesnáším tě!"
"Já ti taky starně moc děkuju, za to, že si to na mě celý práskla. Snad si nemyslíš, že bych tě já zboňoval, snažíš se být všech miláček, nikdo jiný by Filchovi na nikoho nic neprokecl, jen ty!"
"Tak já jsme tady miláček? Jo? Tak to teda dovol, abych se zasmála, po něm neletěj všechny holky z celej Bradavic." Ironicky se zasmála
a v očích mu šibalsky zajiskřilo.
Kočka na něj upřela svůj nevraživý pohled, z čehož Sirius poznal, že má v úmyslu se rozběhnout směrem ke svému paníčkovi a všechno tomu prohnilému Filchovi vyžvanit. Vlastně co všechno? On nic neprovedl, zatím….
"Siriusi, co s eprávě chystáš dělat?" za zády uslyšel až moc dobře známý hlas, jak mohl mít někdy někoho takového jn trochu rád.
"To tě Brownová nemusí zajímat!" odsekl. " Hleď si laskavě svýho.."
"A není náhodou moj povinnost překazit každou nekalost, kterou vidím páchat po škole" setřela ho Emma
" A jakou nekalost máš momentálně na mysli?" ušklíbl se Sirius a rychle strčil vytaženou hůlku za záda.
"Snad si nemyslíš, že si nemyslím, co jsi chtěl právě udělat"
"Ale já tě opravdu nechtěl políbit!" rozesmál se Black, ale to už Emmě přetekly nervy.
"Dřív jsme si myslela, že si možná ještě trochu normální, poté co si začal chodit s Lily sis u mě udělal obrázek největšího nechuťáka na týhle škole a poté co ses začal zajímat o mě se mi hnusíš! Víš o tom?!" zařval na něj a do očí ji vrhlky slzy, které si všakrychle setřela.
" Tak hnusím jo? A co ta aférka v tunelu? Tam sem ti byl dobrej, co?"
Emm se nadechla, aby mu mohla rychle a ostře odpovědět, ale nenašla ta správná slova. Jen se na něj rozpačitě podívala a pak se otočila a odběhla pryč.
Sirius jen zandal ruce do kapes a vyšlo z něj něco jako "No jo, to se stává holka" a chtěl se vydat opačným směrem, ale v tom ho něco chytlo za límec školního hábitu.
"Au" naštavně vyjekl. "Brownová, to si vypiješ" otočil se a div leknutím nespadl. Před ním se tyčil v celé své kráse (pokud s etomu dá říkat krása..) školník Filch, který druhou rukou držel Emmu, která ze Siriuse nespouštěla rozhněvané oči. To všechno zas kvůli němu!!
"Doneslo se mi" zaskřehotal a mrknul zdravým okem na svou kočku, která vypadal víc než spokojeně, "že tady na chodbách někdo tropí nepořádek. Takový hluk! Copak nevíte, že většina studentů už dávno chrní?" zeptal se chraplavým hlasem.
"Ale pane Filchi, já za nic nemůžu, já akorát nechtěla, aby něco udělal vaší roztomilé kočičce, přišla jsme právě včas, zrovna napřahoval hůlku" sladkým hláskem popisovala Emma.
"Slečno Brownová, vy jste teda mrcha, To se mi ještě nestalo,a by jeden žák z jedné koleje žaloval na toho druhé" odrfknul si a Emma se na něj vyčítavě podívala. Já snad nejsem mrcha.
"to ale nemění nic na tom, že vás řádně potrestám, pane Blacku." Zamnul si rukama šedivý stařec. Aspoň něco dobrého, ušklíbla se pro sebe Emm. " A vás bych měl ve svém zájmu pochvílit, ale panu Blackovi by bylo u toho trestu určitě smutno, a tom mi přece nechceme" mrknul na Emm a ta nevěděla co od něj má čekat."Takže si ten trest odpykaáte s ním! Je vám to jasné?! Doufám, že ano. A teď mazejte do postelí, habáni jedni" dořekl větu a zmizel se svou lampou, paní Norrisovou i podivným zápachem za další chodbou.
"Fakt ti moc děkuju Blacku. Další školní trest kvůli tobě! Nesnáším tě!"
"Já ti taky starně moc děkuju, za to, že si to na mě celý práskla. Snad si nemyslíš, že bych tě já zboňoval, snažíš se být všech miláček, nikdo jiný by Filchovi na nikoho nic neprokecl, jen ty!"
"Tak já jsme tady miláček? Jo? Tak to teda dovol, abych se zasmála, po něm neletěj všechny holky z celejch Bradavic." Ironicky se zasmála
"Ještě aby ses líbila holkám" podotkl Sirius výsměšně.
"Blacku ,proč mě pořád musíš tahat z maléru do maléru."
"Nevíš?"
"Ne ,nevim."
"Tak to máš smůlu. A navíc jsi to většinou ty kdo mě tahá do maléru."
"Nebuď směšnej. Vždyť ty to v pohodě zvládneš sám." ušklíbla se Em.
"Ale ty mi v tom vydatně pomáháš."
"Blacku ,mluvíš o mě jako bych byla nějakej tvůj komplic!" zamračila se Emm.
"Ale vůbec ne." nasadil Sirius svatouškovský výraz.
"Nechcete nechat těch hádek a jít spát?" zeptala se ospalá Lily která stála mezi dveřmi. Teprve teď si Sirius s Em uvědomili že stojí před dveřmi Emminý ložnice.
"Tak se rozlučte a běžte spát." přikázala jim Lily. Sirius se otočil a bez rozloučení odešel.
"Co to zas mělo být? Copak vy už si nedáte pokoj?" znuděně se jí zeptala Lily, když zabouchly devře.
"Lily, on se mnou chce chodit!"
"Cože? Mě se teda nezdál moc zamilovanej…" podotkla
"No teď už ne, ale chtěl. A naše hádky začaly až po mém odmítnutí. A víš proč jsem ho odmítla, ne?"
"Kvůli tomu, aby ti tak jako mnoha jiným holkám nezlomil srdce?" zkusila Lily a začla si rozestýlat postel.
"No, to možná taky. Ale hlavně, kvůli tobě? To ti nepřijde divný, kdybych po pár tejdench začla chodit s tvým exem?"
Ale opdovědi se jí nedostalo, Lily už zřejmě spala.
"Hm tak nic, nejspíš by ti to asi stejně nevadilo, když máš teď Pottera" vzdychla si Emma a zhasla lampičku.

Pokračování-> 9.kapitola

8) Za všechno může Black 1/2

13. prosince 2007 v 17:54 | Maxië
Zveřejňuju daší kapču, kterou sme s Tinkou dopsaly :P Název kapči je prozatimní, změním ho až se setkám s druhou autorkou :) A jaxi to bylo moc dlouhý :P

"Tak, slečno Brownová. Jak se to přesně stalo?" vyzvídala profesorka McGonagallová na ošteřovně.
"Už jsme Vám to říkala. Opravdu to bylo tak" hájila se Emma.
"Sirius si zřejmě špatně přešlápl na štaflích, když chtěl oprášit další knihy, a spadnul na zem. Ztratil rovnováhu. Co je na tom tak nepochopitelného?"
"Je to celkem pech, že spadne, zrovna, když už jste měli celou studovnu vyčištěnou. A připadá mi neuvěřitelné běhěm tak krátké doby vyčistit přes tisícovku knih."nadhodila profesorka a významně se na studentku podívala přes svoje přísně brýle.
Emm bylo jasné, že ví, že použili kozlo, tedy ona použila, a ta stará rašple si nejspíš myslí, že to bylo kvůli tomu, aby se s Blackem mohla věnovat něčemu jinému.
"Ale to není tak jak se domníváte!" vylítla z ní její myšlenka.
"Já si o tomto nic nemyslím a Vám bych doporučovala si jít rychle lehnout a k panu Blackovi se nepřibližovat. Běžte." Pokynula ji rukou a sama se zvedla a vydala se za madame Pomfreyovou.
"Tak Blacku ,povedlo se ti to. Už jsem zase kvůli tobě v průšvihu." zamumlala naštvaně Em a vydala se pryč ,jak jí McGonagalka přikázala.
_____________________________
"Emm! Počkej!" zavolal černovlasý kluk a chytl dívku za ruku. Ta se na něj chlasně podívala a v hlavě se jí vybavila slova McGonagalový. Má se od něj držet dál. A to také hodlala dělat. Ale jak ,když se na ni lepí jako včela na med?
"Em ,počkej!" Emma se prudce zarazila a Sirius do ní málem narazil.
"Co chaceš Blacku?"
"Já…já …chtěl jsem ti poděkovat za to žes to nepráskla." vypravil ze sebe zadýchaně Sirius. Em si otráveně povzdechla.
"Včera jsi mi děkoval za to ,že jsem tě odtamtud vytáhla. Dneska mi děkuješ za to ,že jsem tě odtamtud vytáhla. Za co mi budeš děkovat zejtra?"
"Za to že žiješ?" zkusil Sirius nervózně a podrbal se na hlavě.
"Blacku ,jak dlouho bude trvat ,než si přestaneš hledat záminky abys se mnou mohl mluvit?"
"Dokud nezjistím co se stalo." odpověděl pevně Sirius. Em se zamračila. Těžko mu mohla vykládat že si vzala k srdci radu profesorky. Tak že…
"Prohlédla jsem tě. Jsi děsnej proutník. Když jsem tě viděla s tou blondýnou…" začala a viděla jak Sirius zbledl.
"Jak…jak o tom víš?" vykoktal zmateně. Em bodlo u srdce. Tak ona je to pravda?
"Ale Emm! Řekla jsi že budeme jenom přátelé!" hájil se Sirius. Em se od něj se slzami v očích obrátila. Vždyť je to pravda ,nebo ne? Řekla mu že budou jenom přátelé. Tak proč si na něj dělá takovéhle nároky? Proč jí to jen tak vadí?
Chce pro něj, jako pro dobrého přítele, jen to nejlepší. Ona ho chce. Konečně jí to došlo.
Rychle se vydala do nebelvírské věže, chtěla se nějak odreagovat, ale jeí oči se neubránily malým slaným kapičkám, které se samovolně kutálely po bledé tváři.
Než sdělila Buclaté dámě heslo, otřela si oči. Nechtěla, aby se někdo dozvěděl, že brečela. Prošla potrétem a ze tmy se vynořila čísi paže, která ji pevně popadla za rameno.
"Kde je Sirius! Co si mu provedla?!" zeptal se ji dost vyděšený a značně vytočený hlas.
"Jamesi, já mu nic neprovedla. Spadnul."odpověděla v klidu a chtěla odejít.
" Kecáš, Sirius by nikdy z ničeho nespadnul. Kde ste byli vyklop"
"Dobře, zakopnul. Spokojenej? Ale nikdo neví kde a proč. Já taky nevím proč, ale nepovím ti kde." Ušklíbla se na něj Emm a vykroutila se z jeho pevného sevření.
"Blacku!" zavolal na Siria dívčí hlas. Sirius se otočil a uviděl průhledné tělo Ufňukané Uršuly.
"Uršulo! tys mě vyděsila."
"Proč by ses mě měl děsit," zeptala se culíkatá dívka ,zřejmě zaujatá zjištěním že by mohla někoho vyděsit.
"Lekl jsem se."
"Tak jsem si říkala proč jsi zase tady."
"Jak zase?" podivil se Sirius.
"No ,zase. Vždycky když tě něco trápí ,jdeš sem na holčičí záchody." zdůvodnila mu Uršula svoji úvahu.
"Opravdu? Uršulo! Ty mě špehuješ!"
"No tohle! Nešpehuju tě! Nemůžu za to že chodíš zrovna sem. Já ti nápoj lásky nenamíchala."
"A ani nikdo jiný." upozornil ji Sirius.
"Tak to musí být normální."
"Co musí být normální?"
"To co ke mně cítíš."
"Já k tobě něco cítím?" podivil se Sirius.
"Ano a nepokoušej se to zapírat!" zaječela na něj Uršula.
"Ale Uršulo! Chodím sem kvůli tomu že sem nikdo nechodí ,ne proto že jsi tady ty." začal se Sirius hájit ale pochopil že udělal zásadní chybu. Uršula se šíleně naštvala.
" Ty si tak zlý, jak si mohl. Jak si mě mohl takhle ranit!" řvala na něj se slzami v očích. "Myslíš si, že když nemám opravdové tělo, tak nemám opravdové city? Já je mám, ale ty ne! Já vím, že mě miluješ, ale proč mi to neřekneš do očí?" úzkostlivě se zeptala Uršula. Sirius na ní zůstal pobaveně civět, ale mlčel..
"Copak ti to dělá takové problémy, vždyť po celých Bradavicích tě slýchávám ta dvě slova říkat často, tak proč ne tady teď a ke mně?" podivila se.
"Uršulo, asi došlo k většímu nedorozumění. Já jsme opravdu nevěděl, že , když jsem sám chodím, tak tady nejsme doopravdy sám. Já vlastně ani pořádně nevěděl, že existuješ. Kdybych to věděl, nikdy bych tě tady nevyrušoval."pokoušel se situaci zachránit Sirius.
" To mě teda velice těší, že nemáš ani páru o tom, že vůbec existuju. Jsi sebestřednej namachrovanej blbeček a sem už ani nevkročíš! Jasný?!" rozkřikla se na něj a s hlasitými skřeky ho vyhnala z umývárek.
Sirius si povzdechl. Už zapomněl jaký problémy dokáže nadělat duch. Největši problémy měl s Protivou. Ten hnusnej práskač! Prásknul ho Filchovi a on musel týden drhnout podlahu ve velké síni.
"Není ti nic?" zeptal se znepokojený hlas za ním. Sirius se prudce otočil a uviděl Em jak ho starostlivě sleduje.
"Co chceš?" vyjel na ni ne zrovna příjemně.
"Jen jsem se chtěla zeptat jestli ti nic není. Uršula se odtud vyřítila jako kulovej blesk." prohodila Em.
"Hmm fakt?" zamumlal nepřítomně Sirius.
"Jo." potvrdila Em a podívala se na špičky svých bot.
"Ještě něco?" zeptal se Sirius.
"Ne." odsekla Em a vydala se pryč. V půli cesty se zarazila.
"Myslela že jsme přátelé!" zavolala.
"Ne ,to nejde." zavrtěl Sirius odmítavě hlavou.
"Proč ne?" podivila se Em.
"Protože…prostě to nebude fungovat." řekl Sirius. Chvíli se ani jeden nehýbal ,jen se koukal na toho druhého. Pak se oba na stejno vydali ke dveřím.
Sirius, snad ze zvyku (nebo ze cviku od Remuse), nechal Emmu vejít jako první a dokonce ji i podržel dveře. Emm se na něj tázavě podívala, ale Sirius měl sklopený pohled. Na co asi myslel? Věděla na 100%, že Kouzelné formule to nebyly.
Když Emm vešla, celá třída se na ni otočila. Přišla pozdě. A to pan profesor Kratiknot neměl moc v lásce. Až teď is uvědomila, proč ji Sirius nechal bejít jako první. Teď si to celé odskáče za něj.
"Slečno Brownová, jakto že jdete zase pozdě?!" vypískl malý na ni ostrým hláskem malý profesor.
"Omlouvám se, ale..." Emma marně hledala tu věc, která ji tak zbrzdila, nechtěla zrovna všem vyprávět o rozhovoru s Blackem, který ve zpoždění měl jistou roli.
"Ano správně!" vykřikl vítězoslavně Kratiknot. Emm na aněj vytřeštila oči? Co je n atom, že neřekla důvod spravně? Nejspíš je to už starej blázen, pomyslela si a v duchu s etomu zasmála.
"Nikdy nenajdete opravdový důvod, který by stál za změkání této hodiny, tudíž mi nejste schopna jakkýkoliv říct, že je to tak?"
"A-Ano" přitakala rychle Emm a s velkou úlevou si šla sednou. Dneska to nebral nijak moc vážně, jinak by ji nemohl minout školní trest. A Blacka tuplem ne. Otočila se, ale Sirius se ode dveří vypařil. Pohédla na místo vedle Jamese, které již bylo plně obsazené. Ten zpropadený Black se na ni vítězoslavně usmíval a dělal, že si horlivě píše zápisky z dnešní hodiny.
"Nikdy se nezmění..." špitla Emma a Lily se ani neptala kdo, věděla totiž, že Sirius se nikdy nezmění a nikdo ho nikdy nezmění.
"Slečno Brownová! K tabuli" Za ten pozdní příchod!"
Emma se líně zvedla a pomalu šourala ke katedře.
"Trošku života do toho umírání" neodpustil si malou poznámku Kratiknot a hned se dal do zkoušení. Bohužel Emm mu nebyla schopná zodpovědět jedinou otázku a tak zanedlouho kráčela zpět k lavici.
"Strhávám Nebelvíru 10 bodů. 5 za vaši nepřipravenost a 5 za pozdní příchod!"
"Seš hajzl ,víš to?" vypálila na něj po hodině. Sirius se na ni bez zájmu podíval.
"No a ?"
"Ale nic." řekla Em a pokrčila rameny. Když se chtěla otočit od jeho lavice ,Sirius ji chytil za ruku.
"Hele ,tak já se tě neprosil abys za mnou šla ,jasný? Vůbec jsi nemusela přijít pozdě.
"Ale zdržoval jsi mě tam."
"Ne ,nezdržoval jsem tě. To ty jsi tam šla a já tě tam nedržel. Tak příště ,až budeš na někoho chtít svalit vinu ,tak si vyber jinýho obětního beránka ,jo?" Em tam zůstala a dívala se za ním jako opařená. opravdu se tak chová?
Pokráčko→2/2

7) Sirius dělá problémy

3. prosince 2007 v 15:08 | Maxië
tak v rychl ysledu další kapča:)
Začala první hodina, většina studentů se snažila probudit svoje mozkové buňky, jelikož chtěly mít vysoké obodování z testu z přeměňování.
Emma se nevýrazně přitočila k Lily a ukázala na prstech otázku číslo 3. věděla, že ještě včera by ji kamarádka nepomohla, ale dnes už to bylo jinak. Lily začala přejíždět očima po svém testu až se dostala ke třetímu úkolu a natočila ho tak, aby si ho Emm mohla bezpečně opsat.
"Díky" špitla Emma, když napsala všechno o předmětech, které nelze přeměnit.
Lily místo odpovědi jen přátelsky mrkla, ale zbystřila významný pohled Mrs. McGonagallové a tak se svůj pohled ponořila do svojí písemné práce.
" Evansnová a co já? Mě bys to nedala opsat" pokoušel se Sirius. Avšak Lily dělala, že si ho nevšímá.
" To tak Blacku, že zrovna tobě" pomyslela si.
Ale profesorka si ho všimla: " Pane Blacku? Mohl byste laskavě mlčet? Víckrát na vás ohledy brát nebudu a vysloužíte si školní trest. Jistě víte, že opisování je striktně zakázáno" řekla důrazně.
" Promiňte, já se jen chtěl zeptat, jestli nemá kapesník" nasadil svatouškovský výraz Sirius. Celá třída se nad jeho odpovědí rozesmála.
" Tak kapesník. Hm. Vy mi budete i lhát? Řekla bych, že tohle už je pádný důvod pro školní trest. Navrhuji oprašování knih ve studentské knihovně, pokud máte alergii na prach, tak teprve pak budete mít pádný důvod používat kapesníčky a jistě se najde nějaký, nebo nějaká ochotná studentka najde, která Vám půjčí své."dořekla a významně kývla na Emmu, která se na ni nepochopitelně podívala. " A pokud ještě někoho uslyším se bavit, bude mít pan Black společnost" výhružně dodala. Zbytek hodiny už pokračoval normálně a nikdo se ani nepohnul. Emma sice neměla ještě poslední cvičení, ale ve vidině odpoledne stráveném se Siriusem v jedné místnosti ji přišlo lepší mít o 5 bodů méně, než se pokoušet opisovat.
"Hele Em. Mohlas aspoň trochu zakecat." zamumlal jí po hodině Sirius do ucha.
"Promiň Blacku. Vím že ti to připadá nepochopitelné ale nějaké holky nepovažují tvoji společnost za příjemnou." odsekla Em zvesela.
"Jen maličko něco říct…" zabědoval Sirius.
"Tak se mi tdá že vidina školního trestu beze mě tě slušně ničí." ušklíbla se ironicky Em.
"Přímo deptá." přikývl s vážnou tváří Sirius.
"Smůla." odsekla Em a šla dál. Siria v tu chvíli něco napadlo. Když Em procházela kolem učitelky ,vytáhl hůlku. Em rázem knihy vyklouzly z ruky. A rovnou McGonagalce na nohu. Všechny oči se obrátili k McGonagalce která ostře sykla když jí dopadla těžká učebnice lektvarů na nohu. Em se kolem sebe vyděšeně podívala a začala se o překot omlouvat.
"Promiňte paní profesorko. To jsem opravdu nechtěla…" McGonagalka kývla a chtěla odejít když v tom Em podklouzly nohy. V pádu se snažila něčeho zachytit a nechtla se ničeho jiného než…hábitu McGonagalky. Strhla ji sebou a rázem obě seděly na zemi. Přihlížející na ně upírali zvědavé oči. McGonagalka se důstojně zvedla a pak se s očima ze kterých lítaly blesky obrátila k nebohé Emmě.
"Slečno Brownová já tady nejsem pro legraci. Aby jste si to zapamatovala ,budete mít trest s panem Blackem. Dnes." procedila McGonagalka skrze sevřené zuby a odbelhala se pryč. Za chumlem studentů který se utvořil kolem Em si Sirius spokojeně mnul ruce. Teď bude mít trest s ním.
" To tě opravdu tak těší, dělat ostatním potíže? Já nejsem zvědavá na nějakej trest a už vůbec ne s tebou."zařvala na něj Emm na obou nohou se všemi učebnicemi v ruce.
" Ale Emmo, neříkej, že se bys se mnou nechtěla strávit noc o samotě. Co by za to daly ostatní holky?" nadhodil
"Nic, nikdo tě nechce Blacku. Seš hnusná a srabácká padavka!" Emm se v tu chvíli nedostaly na jazyk žádná pořádně ostrá slova a tak zní vypadlo tohle.
Všichni na ni zůstali koukat s otevřenou pusou. Holky nemohly uvěřit tomu, že právě mimořečí odmítla pozvánku noci se Siriusem a kluci se divili jejímu slovníku.
" Jak, že si mě to nazvala? Hnusná srabácká padavka? Tak nemyslím si o sobě, že bych nijak zvlášť ošklivý" odmlčel se, aby mohl pohlédnout na dav přihlížejících fanynek, které kývaly hlavou nasouhlas."Nevím, kdo z nás dvou tady padá na McGonagallku, ale já to nejsem a jestli mě chceš přirovnávat ke Srabusovi, tak se těš na večer!" zaťal pěsti Sirius a vrhl an Emm nevraživý pohled.
"Myslím, že na tebe se těšit nebudu nikdy" setřela ho Emma, hodila vlasama a odkráčela.
" Ta Brownová je ale číslo co?" uslyšela Jamesův hlas.
" To je něco horšího, je to prachsprostá…" konec Siriusovi věty už k ní nedolehl. Radši, kdo ví co by se o sobě ještě dozvěděla.
___________________________________
­"Pěkně děkuju ,Blacku." zabručela Em naštvaně.
"Za co?" zeptal se Sirius a skoro ve stejném okamžiku pšíkl.
"Za vyhlídku úžasně strávenýho večera." odpověděla Em sarkasticky.
"Nemáš zač." odpověděl Sirius s andělským výrazem. Em si odfrkla a podívala se po madame Pinceové ,která je sledovala ostřížím zrakem. Byla si jistá že do pěti minut dostane na ten prach alergii. Byla ho taková spousta. Zastavila se a podívala se na prach ,která tam ještě zbyl. Madame Pinceová její stávku okamžitě spozorovala.
"Slečno Brownová ,neulívejte se!" zavolala na ni a Em obrátila oči v sloup. Nesnášela sekýrování.
"Já si teď na chvíli odběhnu ,tak pracujte." oznámila jim madam a vyšla z knihovny.
"Dělej Em ,zdrháme." zašeptal okamžitě Sirius když odešla. Em se na něj podívala jako by se zbláznil.
"Utéct? Blacku ,tohle je trest. Jak z něj chceš zdrhnout ,vypijel si to." upozornila ho.
"Na to teď kašlu. Jestli budu ještě minutu dýchat ten prach ,udusim se. Tak jdeš?" zeptal se netrpělivě Sirius. Em se nerozhodně podívala na prachovku ve své ruce.
"Dobře, jdu s tebou."vykoktala Em, ale bylo jí jasné, že tohle nedopadne dobře.
"Tak super" mrknul na ni Black a pomalu otevřel dveře, které hlasitě zaskřípaly. "Jej" zašeptal se smíchem, a rychle proklouzl ven. "Pojď Brownová, vzduch je čistej."
Em ho následovala. Vzduch opravdu o mnoho čistší než v knihovně, pořádně se nadechla, ale pak si uvědomila, že se to musí poznat, když zmizeli.
"A co budeme dělat teď?" zeptala se trošku opožděně. "Stejně se na to přijde, a když madame uvidí, že sme to nedodělali dostaneme ještě horší trest" povzdychla si Emm.
"Tak to doklidíme, ne?" navrhnul vesele Black
"To se tam mám zase vrátit? Proč sme teda vylejzali?" divila se.
" Asi sis ještě nevšimla, že sme na škole čar a kouzel" podotkl ironicky Sírius a vytáhl hůlku. Pozvedl ruku do vzduchu, ale pak ji zas rychle sklonil. " Neznáš náhodou nějaké kouzlo, které bysme mohli použít?" začervenal se Sírius, jelikož mu bylo v téhle situaci trapně.
Em se na něj lítostivě podívala: " Ty si asi nedával o hodinu, když sme se to učili pozor, viď?"
"Ale dával!" oponoval Sírius, "Jen si teď nemůžu vzpomenout" dodal. "Dobře,nedával jsme pozor, spokojená?" přiznal se.¨
Kývla hlavou a při vyřknutí čistícího kouzla jemně švihla hůlkou, když Sirius nakoukl do pootevřených dveří, obdivně pískl.
"Seš fakt dobrá, Brownová"
"Díky Blacku"
"Nemohla by si mi zase říkat jménem?"
" Co tedy teď budeme dělat" nevšímala si jeho otázky Emm
"Emm, na něco sem se tě ptal" chytil ji za ruku, aby se mu musela podívat do očí.
"Ne, Blacku. Už ne" řekla sklesle.
"A proč?" ptal se dál Sirius
"Neptej se prosím tě. Co teda budeme dělat?" změnila směr konverzace
"Jdu spát.."
"Cože?? Ty?? Odkdy v noci spíš?" vytřeštila na něj Emma oči.
" Od tý doby, co mám postel sám pro sebe."
Emm nechápala jeho odpověď, jak to myslel?
"Jak jsi to myslel?" zeptala se ho.
"Ale…to je fuk. Tak kam půjdeme?" zeptal se Sirius aby změnil téma. Em rozhodila ručena na strany.
"Co já vím?"
"Co třeba do Prasinek?" navrhnul poťouchle Sirius.
"Blacku! Do Prasinek? Jsi blázen? Jak se tam chceš teď dostat?!" vytřeštila na něj oči Em. Sirius se tajemně usmál. Chytl ji za ruku.
"Pojď!" zašeptal a zamířili k soše jednooké čarodějnice.
Vlekl ji chodbami Bradavic až k rozcestí tří chodeb, u kterého se vyjímala kamenná čaroděnice.
Až teď Sirius pustil její ruku a z kapsy vyndal kus přehnutého pergamenu.
" Teď se nekoukej a ani neposlouchej" zazubil se a odklonil se pryč.
"A nebo se klidně koukni. Ty to můžeš vidět."pousmál se a ukázal ji Pobertův plánek.
Poklepal na něj hůlkou a pronesl slavnou větu. Emm se udiveně podívala na Siriuse, když se na plánku začaly objevovat postavy, které se po Bradavicích pohybovaly.
" Vidíš? Teď jsme tady a čarodějnice by nám měla sdělit heslo, které nám otevře tajnou chodbu" ukázal hůlkou na papír a šibalsky se pousmál.
Emma jen zamrkala. "Bradavice nemá, žádné tajné chodby" namítala, ale v tom už ji Siriova ruka znovu chytla a vtáhla do útrob Bradavic.
Kamenné dveře se po jejich příchodu bezhlučně zaklaply a na stěnách se rozsvítily pochodně.
" A tohle vede opravdu do Prasinek?" zeptala se nevěřícně.
"Že váháš" zašklebil se. "Ale nic si neslyšela, nic si neviděla. Pobertové by mě zabili, kdyby se dozvěděli, že si byla v téhle chodbě a nepřej si vědět, co by mi udělali, kdybych jim pověděl o tom, že si viděla Pobertův plánek" zasmál se Sirius.
" A to si sem ještě žádnnou holku nezatáhnul? Měli byste tady soukromí a klid" namítla bezmyšlenkovitě.
"Na co ty nemyslíš, Brownová, to bych do tebe neřekl" zasmál se a Emm viditelně zrudla. "Ale ještě tady se mnou žádná holka doopravdy nebyla" dodal vážně a upřeně se na Emm podíval.
" To jsem teda ráda, Blacku, že mi patří alespoň jedno prvenství" řekla ironicky, ale na Siria už se nepodívala.
"Mohla bys být první holka do který bych se zamiloval!" zavolal za ní Sirius. Em se k němu podrážděně otočila.
"Ty si myslíš že ti budu věřit? Ty se nemůžeš zamilovat. Ty ani nemáš srdce!" zaječela na něj Em a v očích ji nečekaně zaštípaly slzy.
"No tak promiň. Ale proč bych tě vzal sem s sebou místo toho abych tě tam nechal odpykat si trest?"
"No ,já nevím… Třeba proto že mě hodláš tahat z průšvihu do maléru?" zeptala se Em posměšně. Sirius sebou trhnul ale jinak nic neřekl. Jen zrychlil tempo. Em začala jeho slova vrtat hlavou.
"Jak jsi to myslel s tím že by ses do mě mohl zamilovat?" zeptala se když ho dohnala. Sirius se na ni ani nepodíval.
"Nech to být." odsekl příkře.
"Ne ,počkej! Jak jsi to myslel?" naléhala Em.
"Nijak nech toho. Teď jsem pochopil že by to nešlo."
"Co by nešlo? Zamilovat se do mě?" zeptala se Em. Sirius stroze přikývnul.
"Proč by to nešlo?" Sirius se na ni výsměšně podíval.
"Kdo by mohl milovat takou mrchu?" zeptal se jízlivě. Em se zastavila. Má snad provdu? Opravdu se chová jako mrcha. Ze zamyšlení ji vytrhl výkřik. Prudce se otočila a uviděla jak Sirius padá. Dopadl na zem a zůstal bez hnutí. Em k němu rychle přiběhla. Klekla si k němu a vzala si jeho hlavu do dlaní. Š patně viděla. Teprve pak si uvědomila že jí tečou slzy.
"Promiň ,Siriusi ,promiň. Odpusť mi to prosím tě." šeptala a její vzlyky se nesly prázdnou chodbou.

6) Usmíření

3. prosince 2007 v 15:00 | Maxië
Tak vkládám novou kapitolku, a hned za ní následuje druhá :)
Lily?" oslovila Em svoji bývalou nejlepší kamarádku.
"No?" odpověděla a roztržitě se na Em podívala.
"Chtěla bych se ti omluvit. Vím že nebylo správný tě odsuzovat za to co si myslíš o Siriovi. Vím že ti zlomil srdce..." začala Em ale Lily ji přerušila.
"Ty nevíš vůbec nic! Mě vůbec nezlomil srdce. To někdo jiný..." zarazila se ,protože řekla příliš mnoho. Em na ni překvapeně zírala. Že by... Ne. Potter to nemohl být. To ne.¨
"A kdo teda..."¨
"Nejsme kamarádky. Nemá smysl ti něco vůbec říkat. Jdi si za Blackem když jste teď takový "kamarádi"." odsekla Lily a šla pryč. K Em se přitočil Sirius.
¨"Ptal jsem se tě jestli se mnou někam nepůjdeš." připoměl jí.
"Ne ,nepůjdu! Ani za sto let ne!" vyjela na něj Em a taky odešla. Sirius se za ní překvapeně díval. Co zase udělal špatně?
"Ale Emmo, vždyť si ještě ráno souhlasila! Co ses stalo?" rozpačitě za ni volal Sirius.
Zastavila se a zvřela oči, ze kterých stékal slané kapišky slz: " Nic se nestalo Blacku, vůbec nic. Jen jsem podvedla a ztratila svou nejlepší kamarádku. Všichni si o mně myslí,že jsem tvoje další oběť a já se nemám jak bránit. Kdybych s tebou někam šla, ještě víc bych tím ublížila Lily i sobě. Nechoď mi prosím tě na oči."zašeptala a zmizela všem z očí.
Večer už se zdál být poklidnější, ve společenské místnosti panovalo ticho a vzduchem proplouvala vůně vanilky. Nikdo nejevil nejmenší zájem o okolní stres. Všchni si hleděli svého. Většinou drželi v rukách učebnice, nebo tlusté romány. Emma seděla na svém obvyklém místě u krbu, poslouchala nepravidelné praskání ohně a přemýšlela o událostech dne. Všechny chvíle, kdy zažívala největší emoční vypětí, ji teď připadaly tak nepodstatné, musela se jim zasmát. Všechny pomluvy a řečí o ní a o Siriovi ji teď byly ukradené. Myslela na Lily, kde teď vlastně je? Zvedla se a porozhlédla se po místnosti, bylo tady takové ticho, což značilo o tom, že se v blízkosti nevyskytují pobertové. Očima našla jen Remuse a Petra radši nehledala, kde jsou ti zbývající dva? Na Siriuse myslet taky nechtěla a James ji vlastně ani nezajímal. Prošla přes společenskou místnost a vydala se do své ložnice. Když vešla, překvapila ji Lilyina otevřená skříň a poházená kosmetika u zrcadla. Nejdřív se vyděsila, že si sbalila kufry, ale pak ji to došlo. S kým pak má asi Lily rande?
"Hmm ahoj Pottere." pozdravila Jamese Lily tiše. James se překvapeně otočil a podíval se na rusovlasou krásku.
"Ahoj Lily. Ty…no… ty máš s někym… no…rande?" zeptal se James. Lily na něj upřela překvapený pohled. Pak se podívala na sebe jako by si až teď všimla jak pečlivě se oblíkla.
"Ne… já jenom na někoho čekám." odpověděla rozpačitě. James přešlápnul a měl se k odchodu. Lily si skousla spodní ret.
"Pottere? Počkej!" zavolala na něj. James se otočil.
"No… vlastně čekám na tebe." vysoukala ze sebe Lil. James se na ni podíval a ztěžka polknul.
"Na mě?"
"Jo ,na tebe. Nechceš se jít někam projít?" zeptala se Lily. James omámeně přikývnul.
"Fajn ,tak jdem." souhlasil a vyšli.
Emma běhala zmateně po bradavických chodbách a hledala Lily. Najednou se zastavila plácla se do čela. "Mohlo mě napadnout, že se s tim svým klukem nebude nikde vystavovat. Radši na ni počkám na pokoji, teda jestli ji ten "někdo" nenaštve.." zauvažovala a spěchala k nebelvírské věži. Když vybíhala poslední stupně schodiště, dole zaslechla zvonivý smích a šeptání. Na tváři se ji rozzářil šťastný úsměv. " Takže Lily si zřejmě našla kluka dobře" zašeptala si pro sebe Emm a radši tam ty dvě hrdličky nechala o samotě.
Procházela společenskou místností, která byla stejně tichá, jako když ji opouštěla, s tím rozdílem, že v ní byla tma. Oheň v krbu dohořel a z ohniště se na ní dívala rudá očka uhlíku. Avšak těm nevěnovala nejmenší pozornost a namířila si to rovnou do ložnice.
Rozestlala si postel a převlékla se do noční košile, která ji volně splývala podél těla. Vzala do ruky hřeben a jemně pročesávala husté tmavé vlasy. Přitom sledovala svůj obličej. Byl podivně bledý a pod očima se rýsovaly výrazné kruhy. Zřejmě je unavená. Musí ještě počkat na Lily, ale snad ji nebude vadit, když už bude ležet v posteli. Ulehla a přitáhla si peřinu až k bradě. "Na Lily už asi nepočkám…." Byla její poslední myšlenka těsně před usnutím.
____________________________
James okouzleně sledoval Lily která se smála. Vypadala tak kouzelně…Lily si jeho pohledu všimla a úsměv jí ztuhnul na rtech.
"Pottere ,asi bych měla jít." začala rozpačitě.
"Ne ,ještě nechoď. Nebo…tobě se tady nelíbí?" James a neměl na mysli spíš místo ale společnost.
"Ne ,je tady krásně. Jen… měla bych už jít."
"Když myslíš…" odpověděl James smutně.
"Ale někdy by jsme si mohli zase vyjít." navrhla Lily a na Jamesovi tváře zazářila naděje.
"Tak fajn. Co třeba pozítří?" zeptal se opatrně.
"Jasně." souhlasila Lily.
"Tak fajn. Ahoj." zamumlal James a díval se za odcházející Lily. Ten její úsměv ,pomyslel si a vzdychnul.
______________________________
Em zaslechla v polospánku tichý hlas. "Em?" zavolala tiše Lily. Když jí nikdo neodpovídal ,povzdychla si.
"Vlastně je dobře že nejsi vzhůru. Co bys tomu řekla kdybys věděla že jsem byla na rande s Jamesem Pottterem?"
Zazvonil budík a Emma se líně přetočila v posteli, aby ho vypnula. Nechtělo se jí ještě vstávat, ale věděla, že musela. Její pomalé neohrabané ranní pohyby zbystřila Lily a hned ji popřála
"Dobré ráno".
" Ahoj Lily, ty už si vzhůru?" zeptala se ze zájmem Emma, protože nechtěla započatý rozhovor ukončit, jelikož ji překvapilo, že ho začala Lily.
" Já jsme snad celou noc nespala" líčila s nadšením.
" To kvůli tomu rande?"
" Jak to víš? Ty si ještě nespala, viď, když jsem ti to říkala" zasmála se Lily.
" Spala" přiznala Emm. "Ale snad poznám, jak vypadá tvoje skříň, když si vybíráš oblečení, ve kterém chceš vypadat dobře. A komu by ses chtěla asi tak líbit? Nějakýmu klukovi, se kterým by si šla na rande. Mám tě přečtenou, neboj" ujistila ji Emma s přátelským úsměvem. " A kdo byl teda ten štastný?" dodala rychle.
" Emmo, tohle mi určitě nebudeš věřit! Schválně! Tipni si" napínala Lily.
" Ale Lily, víš, že tohle mi nikdy nešlo. Dobře zkusím to. S Potterem?" zkoušela Emm
" Jak to víš? Tak ty si přece jen nespala, nebo jak to teda víš" nechápala Lily.
" To je můj šestý smysl, dokážu odhadnou po kom jedeš" zasmála se Emma, ale její smích přerušila informace spolubydlících, že by se už asi měly vydat na snídani. Tak se chytli za ruce a vesele vykročily do Velké síně.
___________________________________
"Ehm Em?" oslovil Emmu v jídelně Sirius. ta se na něj přívětivě usmála.
"No?"
"Víš říkal jsem si… že jim to spolu sluší?" zeptal se Sirius a kývl směrem k Jamesovi a Lily. Bylo však jasné že tohle říct nechtěl.
"Jasně. Blacku."
"No?"
"Na co ses chtěl zeptat?" zeptala se Em netrpělivě.
"No ,říkal jsem si že když spolu James a Lily chodí ,že by jsme to mohli zkusit taky…" Sirius začal nervózně přešlapovat.
Em na něj vyvalila oči. V mysli jí proběhlo mnoho myšlenek. Měla by s ním chodit? Ne ,neměla. Je to Black a navíc ten neuvěří sukničkář na škole. Casanova. Ale vždyť…je hezkej. A jí se líbí. Neměla by to s ním zkusit? Ani on nevypadá že je mu lhostejná… Ale přece jenom…
"Blacku, myslím si že jsme se dohodli že budeme jenom přátelé. A já to nechci měnit." řekla Em nakonec. Sirius smutně svěsil ramena.
"Fajn." povzdechl si a sedl si ke stolu. K Em si přisedl Remus.
"Asis mu zlomila srdce." pošeptal jí do ucha.
"Ne ,nezlomila!" utrhla se na něj Em. Odmítala si připustit že Sirius nějaké srdce má...

5) Všechno není tak, jak se zdá

20. listopadu 2007 v 19:55 | Maxië
No po (hodně) dlouhé době sme pro vás s tinkou sepsali další kapču, zase pomrně dlouhá, ale určitě pěkná <3

4) Siriovo tajemství

9. listopadu 2007 v 16:27 | Maxië
Další společná kapitolka:) tentokrát se nám povedla:) A moc >.<

3) Záhadná nemoc

6. listopadu 2007 v 17:01 | Maxië
Další kapitolka z povídky 2 autorů... Přijde mi nepromakaná (z mojí strany) a moc rychlá, ae jinak je snad ok:) Maxië

Ráno přišlo nečekaně brzy. Em probudily sluneční paprsky, které ji příjemně šimraly na nose.
Nechtěla otevřít oči. Chtěla si užívat toho klidu, který tady panoval. Bylo slyšet jen pravidelné klapání bot ošetřovatelky a občasný zpěv ptáků. Nebyly tady žádné hlasy, kterým by musela naslouchat. Ale nebyly tady ani žádná srdce, do kterých by si mohla vylít svá trápení. Stále měla zavřené oči a pozorně naslouchala krokům. Najednou těch kroků přibylo, už nebyl tak pravidelné a byly rychlejší.
" Madame Pomfreyová?" zvolal známý hlas.
" Ano děvče, copak je?" odpověděla ji otázkou madame.
" Chtěla jsem se jen zeptat, jestli bych mohla mluvit s Emmou Brownovou" zeptala se zdvořile
" Bohužel, návštěvní hodiny jsou až po vyučování. Stavte se tady později. Určitě ještě spí. Ale kdyby vás zajímal její zdravotní stav, tak vás ujistím, že to není nic vážného"
" Aha, tak děkuji" přitakala Lily. A rozloučila se. Em však nezaslechla žádné kroky, které by se vracely zpět. To znamená že tady Lily zůstala. Najednou měla strašnou touhu se Lily za vše omluvit a vše si vyjasnit. Ona za ní přišla. A bez Siriuse.
"Já vím že nespíš ,Em." ozvala se Lily ode dveří. Emma leknutím nadskočila. Jak to Lily mohla poznat?
"Jak se má Black?" zeptala se Em jedovatě.
"Dobře ale sem jít nechtěl." odpověděla Lily po pravdě a sedla si na židli vedle postele.
"Nechtěl mě viadět ,co?" zašklebila se Emma.
"Ale ne…" začala Lily hájit Siria ale pak podlehla Eminu nedůveřivému pohledu. "Fajn ,nechtěl tě vidět ,jestli to tak chceš slyšet." přiznala Lily.
"Ali se mu nedivím. Taky jsem ráda že mi neleze na oči." prohlásila Em.
"Proč ho nemáš ráda? Vždyť je celkem fajn." zeptala se Lily. Nikdy nepochopila proč Emma Blacka tak nesnáší.
" Ty důvody neznám ani já sama, Lily. Nejspíš to je tak dáno, že Brownová nesnášela, nesnáší a bude Blacka nesnášet. Ale proč si za mnou vlastně přišla?" rychle změnila téma Em.
" Určitě víš, že já tě považuju za nejlepšího přítele na světě. A tak mi přišlo blbý, že sme se tak ošklivě pohádali. Nechci hrát uraženou, nechci abys na mě byla naštvaná. Chci aby to bylo jako dřív."
" Já bych se ti taky chtěla omluvit, jak sem se na tebe utrhla, když si mi chtěla pomoct při chůzi. A taky sem asi neměla být tak vznětlivá, když jsem vás dva pozorovala. Odpusť mi prosím" řekla a prosebně se na ni usmála.
" Vždyť ty víš, že mě máš zmáknutou. Tobě projde všechno" rozesmála se Lily a vřele kamarádku objala.
" Evansová! Jasně jsem vám řekla, že návštěvní hodiny jsou až po vyučování! Vy jste mě nad neslyšela? Nahlásím to ředitelce koleje a ta vás patřičně potrestá" ozval "se důrazný hlas madamme Pomfreyové.
Lily se však jen ušklíbla a mrkla na Em a pak svižně odběhla ven.
"Ta dnešní mládeš." mumlala madame Pomfreyová když Em měřila teplotu.
"37°. To znamená že zítra už půjdete do školy." oznámila jí madame Pomfreyová. Em blaženě zevřela oči a začala pomalu usínat. Stejně ale přemýšlela nad tou podivnou nemocí. mohl to způsobit Black?
________________________________
" Madame?" zeptala se rychle ráno když ji madame Pomfreyová propouštěla. "Co mi teda vlastně bylo? Chci říct, kvůli čemu jsem tady musela ležet celý den?" Pomfreyová přemýšlivě našpulila rty a pak nerozhodně zavrtěla hlavou.
"To nevím." Em na ni vytřeštila zrak. To se ještě nestalo aby Poppy nevěděla co je to za nemoc. "Je možné že to byla nějaká viróza ale na virózu to mělo příliš rychlý průběh. Nevím ,nevím." zavrtěla Poppy znovu hlavou a dala se do stlaní ostatních lůžek. Em se rychle převlékla a pospíchala na snídani. Lily ji nadšeně přivýtala.
"Tady jsi! Už jsem si myslela že tě Pomfreyová nepustí. Úžesně rychle ses s tou nemocí vypoříádala. Věděl jsi to? Měla 39° teplotu!" obrátila se Lily na Siria který seděl vedle. Jeho reakce byla podivná. Zrudnul a podíval se do země. Em si ho podezíravě změřila.
" Siriusi! Na něco jsem se tě ptala!" zřetelně pronesla Lily.
" Ne jak bych to asi tak věděl" pokusil se o rychlý a nevinný úsměv Sirius a začal se věnovat své vánočce." Em už se o té záhadné nemoci nechtěla dál bavit a tak zbytek snídaně proběhl normálně. Tedy až na to, že Sirius na sebe dvakrát zvrhnul čj, nejspíš to bylo tim, jak se mu klepala ruka.
" Tichošlápku? Nemáš v tý Emmininý absecnci náhodou nějakej podíl ty? Choval ses dost divně, když se o tom bavila s Lily." vypálil na něj hned po východu z Velké síně James. "Protože, kdyby jo, tak seš fakt velkej srab!" dořekl James
" Proč si všichni myslíte, že za vším co se stane Brownový můžu já? Jen proto, že chodim s její nejlepší kamarádkou? Tady trošku chybí motiv, ne?" obořil se na něj. " Myslel sem, že alespoň ty, Dvanácteráku, budš stát vždycky při mně."
" Stál bych, kdybys ty nechodil s mojí holkou, zrádče!" rozkřikl se James a chtěl mu jednu natáhnout, Sirius se však vyhnul.
" Tak za prvé: Není to tvoje holka, teď s ní chodim já, jestli sis nevšiml a za druhý: strč si tyhle kecy někam" dořekl Sirius a se zaťatými pěstmi se otočil a odkráčel kdovíkam.
"Nezdál se ti nějak divnej?" zeptala se Em když procházela kolem Jamese.
"Pottere?" zeptala se Em protože James neodpovídal. James ale neodpověděl ani teď a šel pryč. Co se tady všemi děje? Em pokrčila rameny vydala se do společenky. Cestou však uviděla Siria. Nepřítomě zíral před sebe a ona by přísahala že i kdyby mu dala facku ,nezaznamenal by to. Nečekaně zaměřil pronikavý pohled na Emmu. Mihlo se v něm něco jako lítost. Pak se otočil a odcházel. Černý plášť za ním vlál.
"Em?" ozval se za ní Lilyin hlas. Emma se prodce otočila.
"No?"
"Nezdál se ti Sirius nějakej divnej?" zeptala se Lily s ustaraným výrazem.
"Proč myslíš?"
"No ,že třeba má s tou tvou nemocí něco společného." řekla Lily a nervózně se kousla do rtu. Emma se na ni překvapeně podívala.
"Proč by to dělal?"
"No ,já nevím… To je jedno. Už se o tom nebudem bavit."
"Fajn." odpověděla Em. Ale Sirius se opravdu choval nějak divně. Proč by jí chtěl ale ublížit? Musí to zjistit.
__________________________
" Jamesi?" ozval se tichý hlas v chlapecké ložnici. "Jamesi!" hlas už nebyl tak tichý, ale stále se mu nedostalo odpovědi. "Dvanácteráku, hej" Sirius vstal a popošel Jamesovi. Ten jak je vidět, tvrdě spal.
"Chtěl sem ti něco říct" vysoukal ze sbe, ae na Jamesovi bylo vidět, že opravdu neposlouchá, byl spokojeně zachumlaný v teplé posteli a nejevil žádný zájem o to, aby si na něm Sirius vyléval svědomí.
" Sakra, proč, když se odhodlám ti konečně něco říct, mě neposloucháš" zabědoval Sirius.
I když James spal ,rozhodnul se mu svěřit.
"Udělal jsem to já. Měl jsi pravdu ,jsem srab. Ani nevím proč jsem to udělal. Neměl jsem žádný důvod. Ani já to nevím. Asi by tě zajímalo jak jsem to udělal. Nalil jsem jí do čaje lektvar na nemoc. Nejspíš ho bylo moc ,protože tak vysokou horečku neměla mít! Nechtěl jsem jí nic udělat a už vůbec jsem tě nechtěl naštvat tím že jsem začal chodit s Lily. Hned zítra se s ní rozejdu ,souhlasíš?" Sirius se nadějně podíval na svého kamaráda. Odpovědí mu však blo jen hlasité zachrápání.
_____________________________
Sirius se rozhodl, ne kvůli sobě, ani kvůli slibu. Rozhodl se kvůli Lily, věděl, že se na něj za to naštve, a že když ji to nevysvětlí, nebude s ním chtít už nikdy mluvit. Ale on ji to nemohl vysvětlit, on nevěděl jak. Nevěděl co to do něj vjelo, že tam ten lektvar nalil. Kdyby tak mohl vrátit čas. Třeba to Lily vezme s úsměvem a jen ho pokárá a poučí, ať už to nikdy nedělá. Ale tuhle možnost hned vyloučil. Nedá se nic dělat, jde se na věc.

2) Myslí nepřítomna

16. října 2007 v 19:16 | Maxië
No tak po dlouhé době sem dávám taky něco z jiného soudku. Je to opět společná práce s Tinkou2 :)

Když se Em vzbudila ,zjistila že zaspala. Jak to že ji nikdo nevzbudil? Za chvíli zjistila důvod. Lily ,Lucy a Daina ještě spaly a nevěděly o světě. S potutelným úsměvem si stoupla doprostřed ložnice.
"Vstáváát! Budíííčéék!" zaječela. Její "budíček" neminul účinkem.
"Co řveš?" zamumlala Daina.
"Zaspaly jsme! Vstávat!" odpověděla Em. Lily která se už vyhrabala z postele jí dala za pravdu.
"Jo ,zaspaly. Tak vstávat."
"To se tak těšíš na snídani s Blackem?" zahuhlala Lucy když se vyprostila z přikrývky do které se ve spánku zamotala.
"Rozhodně se těším víc na Siria než na Pottera." ušklíbla se Lily a ustlala si postel.
"Tak to já se teda těším víc na Potetra než na Blacka." prohodila Emma.
"To je tak těžký být s ním u jednoho stolu v jedný místonosti?" zeptala se Lily.
"Jo ,to už po mě chceš moc. Radši bych plavala se žraloky než sedět vedle Blacka." odpověděla Emma a vyšla z ložnice.
" Prostě si mýho kluka nevšímej!" zvýšila hlas Lily " Já ti taky nekomentuju tvoje kluky, mě je úplně jedno jestli už ses s tim Potterem i vyspala!" teď už křičela
" No dovol, já s Jamesem nic nemám. Takže Sirius je už tvůj kluk? Po jednom odpoledni stráveném ve vlaku? Lily tohle opravdu nejsi ty.." dořekla Emm ve dveřích
" Snad mi nechceš dělat přednášku o tom, abych objevila své pravé já"vyštěkla na ni a s nedopleteteným copem se prosmykla vedle Emm a zmizela za obrazem Buclaté dámy..
" Vy se teda umíte hádat. Ale nikdy bych neřekla, že vás dvě rozhodí páreček namyšlených blbečků" prohodila Diana.
" Prosím tě nevšímej si nás, ano? Buď tak laskavá" odsekla Em a šlehla po ni ostrý pohled. Diana zmlkla a vrátila se k uprutnému česání, již tak hladkých vlasů.
Na snídani se atmosféra zmírnila. Všichni si všímali jen svého čaje a teplých koláčků. Ale Lily bohužel neseděla vedle Em. Byla opřená o Siriuse a ukousávala z jeho koblihy. Em si je jen mlčky prohlížela. Směr jejího pohledu byl všem okolo jasný. Dokonce i Lily s ho všimla. Maličko se odtáhla od Siria a chtěla se na ni usmát. Chtěla smazat ranní hádku, chtěla, aby to bylo zas jako dřív. Ale Emm ji úsměv neopětovala. Sklopila zrak a začala se věnovat své snídani. Lily na ni stále nevěřícně zírala. Z jejího stavu ji " vysvobodil" až Sirius, který ji nabízel další část koblihy.
"Co je to dneska s tebou?" zeptal se Sirius když si ukousl kousek koblihy.
"Ale nic. To bude tím houfem obdivovatelek." prohodila Lily sklesle. Sirius se klem zaraženě podíval. Nikde žádný svoje faninky neviděl.
"To byl vtip." ujistila ho Lily když si povšimla zmateného výrazu na jeho tváři.
"Aha." zahuhlal Sirius s plnou pusou. Někdy mu docházelo že Lily vlastně pořádně nerozumí.
"Jen se na ně koukni. Jako dvě hrdličky." zavrčel James vedle Em ta na okamžik spustila oči ze svého šálku s čajem a podívala se na Jamese. Ten skoro zuřivým výrazem propaloval Siria aniž si toho byl jeho přítel vědom.
"Tak se zamiloval ,no." poznamenala jízlivě Em.
"Sirius a láska? Přiznej si že tohle nejde do hromady ani tobě." zasmál se neradostně James.
"Tolik hádek na začátku školního roku…" pronesl poeticky Remus který měl před sebou položenou knížku.
"Jen ty se ne a ne pohádat. Taková smůla ,co?" zamumlala Em sarkasticky. Remus se jen dobromyslně zasmál.
"Vlastně je život s hádkami zajímavější. A já se ne a ne pohádat." prohlásil s hrannou lítostí Remus. Em se ušklíbla.
"Potěšilo by tě kdybych začala vykřikovat na celou síň že jsi úplnej idiot?" zeptala se Em suše.
" A víš, že ani ne" zazubil se Rem.
" Tak v tom případě, mi to za to nestojí" řekla naoko sklesle Em.)
" Je vidět, že vy si tady spolu rozumíte skoro stejně dobře, jako támhleti dva" zvedl se James a kývnul směrem k smějícímu se Siriusovi.
" Ty máš asi velkou depku z toho, že nemáš žádnou holku co?"
" Spíš z toho, že nemám Lily" zašeptal si pro sebe James a odešel ze Síně.
" Ten je do ní asi fakt zamilovanej" pronesl uvážlivě Remus
" Narozdíl od Siria. Jak dlouho myslíš, že vydrží tu Lily klamat? Nebo spíš jak to dlouho vydrží Lily" dodala Em.
"Co já vím? Třeba je do ní fakt zabouchlej." pokrčil Rem rameny.
"Tomu nevěří James ani já ,tak jak to že tomu věříš ty?"
"Já neřek že tomu věřím. Já řekl že to může být pravda." opravil ji Remus.
"Reme, byls někdy zamilovanej?" zeptala se skepticky Emma.
"Proč se ptáš?" zeptal se udiveně Remus.
"Protože jestli ne ,tak nemáš šanci to poznat." vysvětlila mu Em.
"No jasně. Jen ze mě dělej neznalýho idiota. To se ti daří. Měla jsi ty vůbec nějakýho kluka?"zeptal se výsměšně Rem.
"Ale co…" koktala Em.
"No ,jasně že neměla. Kdo by stál o takovou semetriku jako jsi ty?" ušklíbl se a odešel stejným směrem jako James. Em ho zmateně pozorovala. Co udělala? Co se do háje s těmi lidmi teď děje?
" Ahoj Eminko" zkoušel na Em svůj medový hlásek Peter.
" Jestli si ještě žádnýho kluka neměla, tak já bych byl hrozně rád tím prvním" culil setlouštík
" Zmiz mi z očí, Petře!" rozkřikla se Emma. Ted opravdu neměla náladu na vyznání lásky od Péti.
Samozřejmě, že už měla kluka. Samozřejmě. Proč je to vlastně tak samozřejmé? Dá se to počítat jako opravdový vztah? Nepřípomínalo jí to vztah Lily a Siriuse? Nebyl Charlie přesná kopie Siria?
Možná že byl až na to že byl mudla. Známost z prázdnin u moře. Em se hořce usmála. Na něj vzpomínat nebude. Nestojí za to.
"Jestli nechceš McGonagalku pořádně naštvat ,měla bys jít na hodinu." prohodila Lucy když procházela kolem. Em se probudila jako ze sna. Zatřepala hlavou aby z ní vyhnala nežádoucí myšlenky a vydala se směrem k učebně přeměňování.
________________________
"Slečno Brownová už mám dost těch vašich opeřených hrnků. Na co proboha myslíte?" vyjela na ni ostře McGonagalová. Emma se nezůčastněně podívala na svůj hrnek. Byl celý opeřený. Peří bylo pozůstatkem sovy kterou v hrnek přeměnila. Na co myslí? Na ty kretény kluky! Proč se hergot musí pořád montovat do života?
"Slečno Brownová na něco jsem se vás ptala." připomněla se jí McGonagalka. Em k ní obrátila klidný pohled.
"Promiňte paní profesorko asi jsem vás nevnímala." pronesla jasným hlasem. Celá třída vybuchla smíchy. Profesorka ztuhnula na místě a Emma se lekla. Co se to s ní děje že se takhle chová k profesorce? To si nikdy před tím nedovolila. McGonagalka si ji jen změřila ostrým pohledem a přešla k další lavici. Em si ulehčeně oddychla a posunula se na židli.
Třída se ihned uklidnila a každý se začal věnovat své sově. Emm to zkoušela několikrát za sebou, ale vždy z toho vzešel jen opeřený hrnek, nebo sova s keramickým uchem.
" Nějak se ti nedaří" prohodil Remus, když sledoval Emminy výtvory.
" Radši si hleď svého" odsekla Emm " A na tý snídani tak narážka nebyl moc pěkná" dodala
" Ale já jsem to tak nemyslel, já vim, že třeba někdo dospívá pomaleji, tak si svou první lásku hledá později, ale.." pokoušel se to vyžehlit Rem
" Remusi, já nejsem zaostalá a svou první lásku už jsem si prožila." Sykla Emm, aby je neslyšela celá třída
" A s kým pak? Mohu-li vědět" vyptával se Rem
" Začínáš být otrávný jak tvoji kamarádíčkové- Sirius, James a Petr nevyjímaje."
" Neodpověděla jsi mi" připomněl Rem
" Ty si to fakt nebyl, tebe by nechtěla ani tahle sova proměněná v hrnek" vybuchla Emm a máchla hůlkou tak, že se její sova konečně proměnila v keramickou nádobu.
" A výborně, vidím, že je tady další chytrý student" přispěchala profesorka k Emm a prohlížela si její sovu-hrnek.
Emm se podívala na Rema. Rem byl v obličeji bledý. Nejspíš závistí. Nebo, že by ho tak urazila ta slova? Ale vždyť to tak vlastně vůbec nemyslela, nechtěla ho urazit. Rem se otočil a pokračoval v přemněnování. Opravdu se se mno něco děje, nebo se jen mění okolí?
Po celé dopoledne Em nepromluvila ani s Lily ,ani s Remem. Vlastně ani s Jamesem nebo Siriem.
Prostě jen sedělala v lavici a automaticky si dělala poznámky. Když na ni Kratiknot už po několikáté zakvákal aby dávala pozor ,slíbila si že ho dávat bude. Ale předsevzetí vydrželo jen pět minut. Pak se zase ponořila do svých myšlenek. Byl Charlie tan pravý kluk pro mě? Patala se sama sebe.
"Slečno Brownová vy mě vůbec nevnímáte!" postěžoval si
Horacie Křiklan při lektvarech.
"Promiňte pane profesore ale nějak mi není dobře." omluvila se Em. Opravdu jí moc dobře nebylo. Přestože bylo ve sklepení chladno tak se potila a na čele se jí tvořily kapičky potu. Křiklan k ní starostlivě přišel a sáhl jí na čelo. Rychle ucuknul.
"Slečno ,vy přece celá hoříte!" zvolal překvapeně. Em se na něj překvapeně podívala. Skoro si neuvědovala že její čelo pálí jako spolehlivá kamna v zimě a že tváře
nejsou zrůžovělé vzrušením z lektvarů ,nýbrž od horečky.
"Slečno Evansová odveďte slečnu Brownovou na ošetřovnu." řekl Křiklan Lily která seděla zaraženě vedle Em. Jak to že si ničeho nevšimla? Beze slova svoji kamarádku podepřela a vedla ji na ošetřovnu.
"Nepotřebuju abys mě podpírala." utrhla se Em za dveřmi učebny na Lily. Ta ji beze slova táhla na ošetřovnu. Když ji madame Pomfreyová viděla spráskla ruce.
"Hned na začátku roku."
zabrblala když Em společně s Lily ukládaly do postele. Lily pak odešla a nechala Em na pospas Pomfreyové.
"Mě je úplně dobře." protestovala Emma když jí madame Pomfreyová měřila teplotu. Ta se podívala jakou teplotu má a ušklíbla se.
"Jistě nejlíp je člověku když má 39° horečku." Em se zděsila jak může mít tak vysokou teplotu? Nikdy dřív něměla horečku nad 38°.
A navíc se necítila nijak oslabená. Tohle nemůže být normální nemoc.
" Vypadá to na nějakou virozu. A nebo na nějaký záškolácký vtípek" řekla přísně.
Co když ji ten proklatej Sirius nasypal něco do čaje? Ale ne, proč by to dělal, a navíc neseděli blízko sebe.
" Myslíte si snad, že bych chtěla strávi první dny v Bradavicích tady nahoře, v ošetřovně? Stejně teď se není čemu vyhýbat, písemky ještě nepíšeme a akorát mi uteče užitečná látka a..." chtěla dodat čas s kamarády, ale toho tolik nelitovala. Teď se cítila tak sama. Do očí ji vrhkly slzy, doufala, že ji už madame Pomfreyová nesleduje, ale i přesto přivřela víčka. Pokoušela se usnout a nevěděla, zdali se chce z té nemoci vyspat, nebo tady zůstat co nejdéle.

1. Kapitola (2/2)

8. října 2007 v 17:20 | Maxië
Tak tady je druhá část :). Je sice taky protáhlejší, ale na 100% stojí za to ^^
Začátek školního roku 2/2

1. Kapitola (1/2)

8. října 2007 v 17:06 | Maxië
Tahle kapitolka se "trošku" protáhla, ale tak snad vám to nebude až tak vadit... Nebo jo? Podle mě určitě stojí za to abyste si ji přečetli. Je to výplod mojí a Tíniný práce ^^
Začátek školního roku 1/2
 
 

Reklama