____Tak zase někdy příště:)

Cit slečny Smily pro sníh

18. listopadu 2010 v 20:08 | Maxië |  *My diary
Tenhle článek je opět na téma týdne od blogu.cz "První vločka". Nebude to o citu, nebude to o slečně Smily a nebude to ani o knize, která nese stejný titul. Bude to o sněhu.

Sníh není jen bílá studená "hmota" co si sem tam padá z nebe. Sníh je symbol. Symbol toho, že se blíží Vánoce- a Vánoce samy o sobě navozují dobrou náladu. Ale to sníh taky. Teda alespoň mě. Nejčastěji se to projevuje ve škole- sedím u okna a mám dobrý výhled. Je nudná hodina němčiny a já už jen počítám minuty do konce. A najednou, venku za oknem uvidím první vločku! A za ní ještě jednu a další a další a další, až je přestanu počítat a jen s úsměvem civím na ten zázrak, že se k nám z nebe snáší pohoda. Sníííh. Nic dokonalejšího příroda nevynalezla. Miluju sníh. 
Miluju jak křupe pod nohama, jak se navaluje a lepí na kouličky, když vyrábíte sněhuláka, když máte vlasy uplně bílé od mrazu a sněhu, když jste celí zašněžení, protože jste se právě vyvaléli ve sněhu a musíte se smát. A že to studí? No a co.
Stejně kouzlo má na jaře i zelená tráva. Taky studí. Ale v té se tak dokonale nevyválíte. 
Vlastně i listy na podzim. 

Vlastně.. celej rok má něco do sebe. Ale na sníh se těším úplně ze všeho nejvíc!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Do you like?

Jj...
Nn...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama