____Tak zase někdy příště:)

Listopad 2010

Kouzelný pátek

27. listopadu 2010 v 13:32 | Maxië |  *My diary
Už jsem si myslela, že pátky v poslední době budou fakt hodně nudný. Hlavně kvůli stereotypním tanečním. Ale ono je to vlastně hezký :) Hodně hezký.
Tenhle a ten minulej se povedly fakt moc mega úžo maximálně.

Nevim.

25. listopadu 2010 v 18:44 | Maxië |  *My diary
Chtěla bych aby tenhle blog byl můj odraz. Něco, podle čeho mě lidi poznaj. Poznaj můj styl psaní, moje témata, moje kecy, moje fotky, moje všechno. 
Ale když se na to tak dívám, tak vlastně to, co tu čtete není skoro ani trochu o mě. STejně se strašně přetvařuju a nikdy sem nenapíšu to, co si opravdu myslim... To je možná můj problém i v reálu. Nikdy neříkám všechno tak úplně doslova. Někdy je to lepší.. ale někdy zase ne. 
Pak mě lidi nechápou, což se jim ani nedivim, ale hlavně, nechápu se ani já. Takže moje nejčastější slovo je NEVIM. Prostě nevim. 

Štěstí

23. listopadu 2010 v 19:55 | Maxië |  *Krásný citáty
"Každýmu stačí ke štěstí jiný množství alkoholu"

Na téma kašlu

23. listopadu 2010 v 18:11 | Maxië |  *My diary
Je pondělí. Teda úterý :D Plete se mi to :)
Ale prostě novej týden a tak nějak si řikám, že bych mohla něco napsat, třeba článek na téma. Ale ani se mi moc nechce. Deja vu. CO je to za kravinu. Teda, neni to rkavina. jen se mi to nechce psát :D

V Pátej Alíc Vepříc slavila narozky na PL. DObrý to bylo :) Po tanečních jsme se sešli u pošty a čekaly na Ančí, nakonec jsme celá parta šli přes most. Zabrali jsme si super místo s osobním tanečním parketem, ale stejně jsem pak většinou tancovala jinde :D 

Byla sranda no. Alíci to uplně strašně moc slušánkovalo :) Byla tam i Dita s Týnkou, ale nemohli sme splnit TAT "tradici", páč se mi vážně nechtělo :D
Odcházela sem asi někdy po půl třetí, musela jsem najít Aničku, páč sem s ní jela domů, ale ta prej pomáhala se suportem Marka :D No.. nakonec sme ji našli a doma sem byla ve  3 :)

HP 7a

21. listopadu 2010 v 21:40 | Maxië |  *Filmová odpoledne
Dneska jsme vyrazili do kina na tak dlouho očekávaný film, sedmý díl, poslední část. Bylo jasný, že rozdělení tomu filmu neprospělo. Prostě si jen chtěli vydělat. 
Já, jakožto velký fanoušek HP světa bych v tom kině vydržela sedět klidně i dalších 2 a pul hodiny (bez přestávky), ale chápu, že ostatní ho až tak moc nežerou.

Cit slečny Smily pro sníh

18. listopadu 2010 v 20:08 | Maxië |  *My diary
Tenhle článek je opět na téma týdne od blogu.cz "První vločka". Nebude to o citu, nebude to o slečně Smily a nebude to ani o knize, která nese stejný titul. Bude to o sněhu.

Sníh není jen bílá studená "hmota" co si sem tam padá z nebe. Sníh je symbol. Symbol toho, že se blíží Vánoce- a Vánoce samy o sobě navozují dobrou náladu. Ale to sníh taky. Teda alespoň mě. Nejčastěji se to projevuje ve škole- sedím u okna a mám dobrý výhled. Je nudná hodina němčiny a já už jen počítám minuty do konce. A najednou, venku za oknem uvidím první vločku! A za ní ještě jednu a další a další a další, až je přestanu počítat a jen s úsměvem civím na ten zázrak, že se k nám z nebe snáší pohoda. Sníííh. Nic dokonalejšího příroda nevynalezla. Miluju sníh. 
Miluju jak křupe pod nohama, jak se navaluje a lepí na kouličky, když vyrábíte sněhuláka, když máte vlasy uplně bílé od mrazu a sněhu, když jste celí zašněžení, protože jste se právě vyvaléli ve sněhu a musíte se smát. A že to studí? No a co.
Stejně kouzlo má na jaře i zelená tráva. Taky studí. Ale v té se tak dokonale nevyválíte. 
Vlastně i listy na podzim. 

Vlastně.. celej rok má něco do sebe. Ale na sníh se těším úplně ze všeho nejvíc!

2.prodloužená

14. listopadu 2010 v 11:08 | Maxië |  *My diary
V pátek jsme měli v tanečních druhou prodlouženou.
Bylo to takový zvláštní. Celý týden sem se na ní těšila, ale v ten pátek se mi tam vůbec nechtělo. Už když mě mamka šněrovala do šatů, tak sem nemohla dýchat a bylo mi blbě :D A nebyla sem sama.. Týnka to s šatama taky schytala, akorát opačně, byly ji velký, měla nás přijít česat, ale nějak nestíhala, ikdyž nakonec dorazila a udělala mi krásnej drdol i s korunkou :) Pak ješě odčesala Vepře a šlo se. Mezitím sem ještě zavolala Ditu, ale asi jsem ji jen zbytečně vytáhla z postele.. :/
šaty :))

56. design

12. listopadu 2010 v 16:23 | Maxië |  *DesignsS
Design číslo: 56.
Název: Čajovna v elitě
Komentář: Malé porušení designu na téma Cranberries.. Ale tomuhle nešlo odolat. Jednu sobotu jsme se rozhodly, že si konečně dáme společnej pátek, vodnicovalo se, pilo se (čaj), koukalo se na "super" filmy :D A tak prostě, byla to pohoda, která mi už dlouho chyběla. A vznikla tahle fotka. Zleva: Teena, Terka, já, Marta, Ajda.
Náhled:

Alchymista- Paulo Coelho

10. listopadu 2010 v 18:36 | Maxië |  *Kniha knih
K týhle knize jsem se dostala docela náhodně a myslím, že jinak by mě vůbec nezaujala.. Válela jsem se ráno v posteli a nějak se mi nechtělo nic dělat a tak jsem sáhla po knížce co tam měla odloženou mamka a začla číst.

Příběh je psaný tak, že vůbec netušíte o čem to vlastně je. Hned na začátku jsem nahlédla do obsahu na přebalu knihy, ale ten mi taky neporadil. Když jsem dočetla poslendí stránku (sakra, epilog jsem zapomněla!:D) tak se mi to teprve všechno spojilo a vlastně to všechno bylo jisté už od začátku.
V Knize se objevuje několik málo hrdinů, ale ten hlavní pasáček vás provází po celou dobu. Nejdřív hrají důležitou roli jeho ovce, pak kupcova dcera, pak starý bláznivý král, prodejce skla, jeho společník na cestě pouští-alchymista,který se pokouší vyrobit Kámen Mudrců a pak starý mocný alchymista, na kterého narazí v oáze, kde se seznámí i se svojí láskou-dívkou z pouště.
A hlavním tématem knihy je "Osobní příběh". Je to váš sen z dětsví, to, čeho jste vždy chtěli dosáhnout. Pasáček ovcí se rozhodl prodat ovce, opustit rodné Španělsko a vydal se hledat poklad do Egypta k pyramidám, jen proto, že se mu o tom zdálo a lidé ho utvrzovali v tom, že to, plnit si své sny a cíle je smyslem života.

Kniha se mi četla dobře. Bylo tam určité napětí, kdy jste se chtěli dozvědět co nejvíce o těch několika málo postavách, ale hlavně o tom pokladu. 
Prozradím vám, že ho nakonec našel :-) 

Prodejci knih toto dílo uvádějí jako největší brazilský bestseller všech dob. Nevím, snad to ani neni tolik přehnané. Má to nápad, myšlenku a i dobré provedení.


Kaštanový oči

10. listopadu 2010 v 16:37 | Maxië |  *Krásný citáty
"Ořechový vlasy. Teda vlastně kaštanový! A kaštanový oči!"
-"I se slupkou?"
kaštan

Oběd v krabičce

9. listopadu 2010 v 16:43 | Maxië |  *My diary
Achjo, dneska mi ta čeština fakt zkazila náladu.. :/
Jen další důkaz toho, že sem prostě blbá a jen si furt hraju na to, že ne... nic mi nejde, nic mě nebaví, nemám co dělat, nedělám nic. 

Jen tak sedim, koukám, klikám na různý odkazy, (ne)myslim, neučim se, nudim se, mrznu.

Vždycky když přijdu ze školy, tak si řikám, že bych šla ven. Hodim tašku nahoru, jdu se najíst, mrknu na telku a pak jdu zase nahoru-na počítač, jen abych mrkla, jestli tu neni někdo další takovej znuděnej. Ale věčně tu nikdo neni. Všichni jsou někde venku a nebo neviditelní.. 

A tak tu zase jen tak sedim a dělám všechny ty činnosti, co se vlastně ani moc nedělaj jen existujou. To že píšu je maximální výkon a taky maximální známka toho, jak se nudim..

Mohla bych si přečíst dnešní noviny a třeba se i dozvědět, proč ta tenistka chtěla spáchat sebevaždu, když se ji nedařilo, třeba to vážně nechtěla udělat jen kvůli tomu, aby o tom pak mohl napsat knihu.. 
Hm. 
A navíc, ve škole se neni na co koukat, na co těšit. Baví mě tam akorát čtení novin a jezení svačiny na topení.  Pátek je daleko. Mylsim ten další a tenhle pátek je stejně "jen" prodloužená... No, doufám, že zas bude líp, tak moc líp, abych tenhle článek mohla smazat, jakoby ani nebyl, jakoby ani tohle období nebylo.

Jo a oběd, co jsem donesla v krabičce domů je furt na lince. Mamka ještě nepřišla.

Přátelství není černobílé

8. listopadu 2010 v 15:22 | Maxië |  *Články by Maxië
colorfull friends

Titulek tohohle článku si spojuju s názvem jednoho designu, co jsem měla na blogu. Byly tam všude barvy a byla jsem tam já a Dita. V té době ještě PiStolka a PaStelka. Přišlo mi, že se to Ditě zdálo docela vtipný a furt mi to připomínala (něco jako: Štěstí je mozaika složená z malých radostí :-DD). 
Nenadepsala jsem to tak, jen kvůli těm barvám, je to prostě pravda.

Nevím o žádném přátelství, které by bylo prostě jednoduše černobílé. Všude jsou nějaké barvy, nějaká ale. Nikdy to prostě není jen to dobrý(bílá). Být pravým přítelem si sebou nese právě i to břemeno opačné, to že s tím druhým zůstanete i v těch těžkých dobách (černá). Jenže mezi tím je ještě spousta dalších barev. Červená, kdy se na kamarádku naštvete, protože vám řekla, že máte malý prsa a vypadáte jako Lufinie, až na ty odstátý uši (hádej kdo:D), zelená, když jste tak šíleně moc LUCKY, že nemůžete být ještě víc zelení, modrá, když se cítíte tak odvázaně a vesele, že na to vždycky dlouho vzpomínáte, jasná zářivá duhová, když vám stačí jen jeden pohled, usmějete se a uvědomíte si, že tu třeba nejste zbytečně, jste tu pro někoho, kdo vás potřebuje. Potřebuje jako Ditato Anunu a Anuna Ditata.

(A teď jestli jste se v těch barvách nepoznaly děvčata, taaaak budu šedohnědá! Zlá!:D)

A pak máte taky svoji barvu, musíte ji sladit s barvou ostatních. Jinak to prostě nikdy klapat nebude. A ikdyž se někomu zdá že kombinace žluté a fialové je hrozivá, stačí najít jejich správný odstín a hned si lépe sednou. Přátelství je o hledání barevných kombinací, o kontrastech a o tom, že se vám to tak prostě líbí a nechcete to jinak. 

Story about the FUNnel!

4. listopadu 2010 v 17:17 | Maxië |  *My diary
Čusík :-)
Dneska byl dobrej den, tak dobrej, že mám dokonce i chuť napsat na blog :D
1) přečetla jsem si torzo scénáře pro naší divadelní hru. Jako nejdřív se mi to moc nezdálo, ale když se to dobře zahraje a bude to vtipný, tak i tu japonskou mafii přežiju! :-D
Story about the FUNnel

Forever young

2. listopadu 2010 v 16:19 | Maxië |  *Články by Maxië
Možná je ten titulek trochu klišé, ale prostě.. kdo by nechtěl být stále mlád.

Zastavit čas a zůstat napořád tím bezstarostným teenagerem, kterému ke štěstí stačí vyšší kapesný a den volna ve škole. 
Je to prostě úplně ideální věk.
Když jsem byla malá, strašně jsem si přála rychle vyrůst, nosit podpatky, kabelky, malovat se... A teď, tohle všechno dělat můžu a nechci!
Chci bejt prostě malý ditato. Chci si furt užívat, řešit jediný problémy se školou a s tím, že nemám co na sebe. Nechci být dospělá. Vydělávat, platit daně, dluhy, starat se o sebe. A nechci ani aby stárli a dospívali moji přátelé. Nebo třeba brácha. Konečně si tak skvěle rozumíme a on jde za rok na vejšku. :( Prostě. Tohle nechci! Jenže se tomu nijak nevyhneme.. a jednou prostě zestárneme, zmoudříme (a už nám ta dospělost ani vadit nebude..) a celkově dospějeme do dospělosti a budeme dospěláci. Ti trapní, nechápaví, nudní dospěláci.