____Tak zase někdy příště:)

1) Návštěva v pravou chvíli

17. ledna 2008 v 22:11 | Maxië |  *s Tinkou, Tinnou a Jasane
Heh, byla jsme narychlo zvolena druhou spisatelkou a tak jsem se dala do psaní. Dao mi to zabrat a docela jsem odbočila od tématu... Ale snad se to bude (alespoň trochu) Tince, Tinně a Jasane líbit :)
PS: A tu barvu vlasů jsme nepoužila- je to na vás, ja spíš popisovala krajinu a atmosféru, ve které žije :)

"Ale taky nedá se všemu, co píše Rita, věřit."pomyslela si Liv pro sebe a vzpomněla si na událost, při níž si Rita umanula, že do školních novin napíše o chytači Brandoulberkých vos, který údajně pocházel z Bradavic. Samozřejmě to měla podložené několika rozhovory s očitými svědky, kteří se slavnou famfrpálovou hvězdou studovali.
S potěšeným úsměvem na stará dobrá školní léta si pohodlně se usadila do tmavě zeleného křesla. Rozevřela Denního Věštce a očima přelétávala po dalších zprávách. Nemohla však vyhnat z hlavy tu na titulní stránce- Sirius Black byl zavražděn. Bylo to velice neuvěřitelné, ale z toho by si ani Rita legraci nedělala.
Vlastně není nic jednoduššího, než ji posla sovu a zeptat se jí. Stejně už se dlouho neviděli. Naposledy na nádraží, kdy se každá vydávala jiným směrem cestou života. Rita zapadla do víru showbussinesu a médií, zatímco ona, ačkoliv se stejným snem, stát se reportérkou, se odstěhovala do malé vesničky a svět by před ní, nebýt denního Věštce, zůstal uzavřen.
Líně se zvedla a rukama si narovnala úzké jeany. Odhrnula záclonu a vyhlédla z okna. Bylo odsud vidět na náměstí, na kterém se pravidelně měnila socha a nalevo od ní se v dáli tyčil kostel s přilehlým hřbitůvkem. Žili zde kouzelníci i mudlové pospolu, avšak ji, mladé ženy těsně po dokončení školy si nikdo z nich nevšímal. Vlastně by nikomu ani nevadilo, kdyby tady shnila. Zasmála se nad tou myšlenkou, ale radši ji rychle vyhnala z hlavy. Přece tady byl někdo, komu na ní alespoň trošičku záleželo. Alespoň v to doufala.
Sedla si k psacímu stolu, na kterém se hromadily sloupce svitků a starých výtisků novin. Sem tam se válely vystřižené fotky hledaných nebo pohřešovaných kouzelníků. Smetením některých z nich na zem udělala na pracovní ploše místo a namočila brk, který dostala od Brumbála za úspěšné dokončení 7. ročníku. Byla na něj moc pyšná, ale psala s ním jen výjimečně, ale tohle přeci byla výjimečná situace.
Milá Rito
Doufám, že se ti vede v Londýně dobře, ale říkala jsem si, že by našemu přátelství určitě neublížilo, kdybychom se někde sešli. Co ty na to? Dlouho jsme se neviděli, takže kdybys mohla a chtěla, odepiš mi. Ano?
S láskou Liv
Po přečtení celého výtvoru se nad ním jen pohrdavě ušklíbla. Asi to nebylo až tak důležité, aby to muselo psát Bumbálovo brko. A určitě to nebylo hodné autorky nejlepší seminární práce na téma… No to je vlastně jedno, tohle není škola, tohle je život. Opravdový život. A ona si ho vůbec neužívá. Nemá přítele, nemá přátelé. S rodinou se nestýká. Ani domácí mazlíčky nemá. Jen starou sovu, která za tu dobu, co poslala poslední dopis, se už asi odnaučila létat. Založila hlavu do dlaní, ale nedovolila, aby se ji po tváři svezla jediná slza. Neměla za co plakat, za vše si mohla sama. Jen za ty zelené pramínky ve vlasech nemohla, to bylo asi jediné. Rodinu si znepřátelila, když se neztotožňovala s názory . Svoji první lásku vyměnila za čas strávený v knihovně, jak toho teď litovala. A kamarádky z koleje? Žádné nebyly, nechápala ty nafintěné a nadřazené zmijozelačky. Kdyby se neseznámila s Ritou, nepřežila by to tam těch dlouhých 7 let. Tyhle dvě spojovala snad jen jediná věc- láska ke psaní. Jinak by do nich nikdo neřekl, že by o sebe jen pohledem zavadily. Rita- štíhlá, atraktivní blondýnka se všude prezentovala jako sebevědomá, cílevědomá, ctižádostivá studentka, která má ne všechno vtipný komentář. Ostatní se jí stačily něčím zavděčit, hlavně hoši, ale jen do té doby, než poznali její pravé já. Do toho pronikla jen Liv, a právě kvůli němu si ji oblíbila.
Vzala list popsaného pergamentu do ruky a chtěla ho zmačkat, ale pak si uvědomila, že by to pokaždé napsala úplně stejně. Zarolovala ho a přimáčkla na něj svou pečeť. Podle ní, by nikdo nepoznal, že patří do rodu Abbeyů. Neměla tam nic, co by značilo čistokrevnost. Jen Rita věděla, že Liv nejvíce interpretuje pouhý rozvinutý pergament s perem napříč něj a uprostřed se nacházela tři vtěsnaná písmena: Liv. Vydupala schody na půdu a začala volat svou starou sovu. Měla ji vlastně už jako prvák. Byla na ni tak pyšná, nikdo neměl tak svěže bílou sovičku. Dnes by do ní asi nikdo neřekl, že někdy mohla být bílá. První co vyznačovalo přítomnost Quenny (jméno oné sovy..) byl štiplavý puch, který okamžitě vniknul do dýchacích cest.
"Sovičko, zlatíčko moje. Kdepak jsi?" volala trochu nedůvěřivě Liv, jelikož si nemyslela, že by tady někdo, nebo něco mohlo vydržet.
Došla až k oknu a to co uviděla ji upřímně zaskočilo. Ne jen, že tam její sova byla, ale válely se tam hromady neotevřených dopisů. Vzala jeden do ruky, pak druhý, pak rychle pohléla na ostatní. Všechny byly adresovány jí. Radostí se ji rozšířili oči. Ale pak vrhla káravý pohled na poštovního ptáka. Sova tam jen nevinně seděla a čekala.
"Tak na. Tady máš, a víš komu, viď."usmála se na ni a přivázala ji k pařátku dopis pro Ritu.
Sova okamžitě vylétla z pootevřeného okna a Liv sebrala ze země zbývající dopisy a pyšně si je nesla dolů. Byla nesmírně šťastná.
Když se však chtěla usadit do svého oblíbeného křesla. Zaznamenala před jejím domem pohyb. Nevěřícně vyhlédla z okna, socha i kostel byly na svém místě, ale před její brankou se nedočkavě pohupovala postava ženy. Kulatá buřinka ji nepřikryla všechny blonďaté vlasy, a kabát přesně ke kolenům společně s rudou rtěnkou začil to, že to nemohl být nikdo jiný než Rita!
"Rito!!" vyběhla z domu jen v pantoflích a kamarádka po velikém obětí upustila obě svoje zavazadla.
"Livie." Oplatila ji šťastný pozdrav Rita.
"ty víš, že mi tak nemáš říkat."poškádlila ji Liv. "Ale, jak si se sem vlastně dostala a hlavně proč? Moje sova s prosbou o to, abychom se sešli odletěla teprve před chviličkou."nechápala Liv
"Vždyť jsme ti posílala asi miliony dopisů, že se tu zastavím, a když si mi neodepisovala, myslela, jsem že se ti třeba něco stalo, tak jsme tady."
"Ale ne, to jen moje stará dobrá sova si syslisla všechny zprávy u sebe na půdě."
"Půjdeme dovnitř?"navrhla Rita a Liv ji ochotně pomohla se zavazadly.
"Potřebuju ti toho tolik říct."
"Ale to já taky, drahoušku."spiklenecky se usmála a následovala paní domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 De-e[niska] De-e[niska] | Web | 17. ledna 2008 v 22:18 | Reagovat

týýýý kráááso.... má fakt besťáckej vzhled.... fakt skvěleeeeeeeeej

2 rAdeQ rAdeQ | Web | 18. ledna 2008 v 13:58 | Reagovat

jako nic:-D

3 Vrtulka a SimiQ-groove-coverage.blog.cz Vrtulka a SimiQ-groove-coverage.blog.cz | Web | 18. ledna 2008 v 14:48 | Reagovat

Moc se ti to povedlo,mně se to mocky líbí ;) ty malá spisovatelko :D

4 Terka Terka | Web | 18. ledna 2008 v 22:04 | Reagovat

-týjo to je moc hezky:)aspon ze uz vim proc si kreslila ten obrazek:)to se ti teda povedlo->povidka a i obrazek:-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama