____Tak zase někdy příště:)

7) Sirius dělá problémy

3. prosince 2007 v 15:08 | Maxië |  *S Tinkou2
tak v rychl ysledu další kapča:)
Začala první hodina, většina studentů se snažila probudit svoje mozkové buňky, jelikož chtěly mít vysoké obodování z testu z přeměňování.
Emma se nevýrazně přitočila k Lily a ukázala na prstech otázku číslo 3. věděla, že ještě včera by ji kamarádka nepomohla, ale dnes už to bylo jinak. Lily začala přejíždět očima po svém testu až se dostala ke třetímu úkolu a natočila ho tak, aby si ho Emm mohla bezpečně opsat.
"Díky" špitla Emma, když napsala všechno o předmětech, které nelze přeměnit.
Lily místo odpovědi jen přátelsky mrkla, ale zbystřila významný pohled Mrs. McGonagallové a tak se svůj pohled ponořila do svojí písemné práce.
" Evansnová a co já? Mě bys to nedala opsat" pokoušel se Sirius. Avšak Lily dělala, že si ho nevšímá.
" To tak Blacku, že zrovna tobě" pomyslela si.
Ale profesorka si ho všimla: " Pane Blacku? Mohl byste laskavě mlčet? Víckrát na vás ohledy brát nebudu a vysloužíte si školní trest. Jistě víte, že opisování je striktně zakázáno" řekla důrazně.
" Promiňte, já se jen chtěl zeptat, jestli nemá kapesník" nasadil svatouškovský výraz Sirius. Celá třída se nad jeho odpovědí rozesmála.
" Tak kapesník. Hm. Vy mi budete i lhát? Řekla bych, že tohle už je pádný důvod pro školní trest. Navrhuji oprašování knih ve studentské knihovně, pokud máte alergii na prach, tak teprve pak budete mít pádný důvod používat kapesníčky a jistě se najde nějaký, nebo nějaká ochotná studentka najde, která Vám půjčí své."dořekla a významně kývla na Emmu, která se na ni nepochopitelně podívala. " A pokud ještě někoho uslyším se bavit, bude mít pan Black společnost" výhružně dodala. Zbytek hodiny už pokračoval normálně a nikdo se ani nepohnul. Emma sice neměla ještě poslední cvičení, ale ve vidině odpoledne stráveném se Siriusem v jedné místnosti ji přišlo lepší mít o 5 bodů méně, než se pokoušet opisovat.
"Hele Em. Mohlas aspoň trochu zakecat." zamumlal jí po hodině Sirius do ucha.
"Promiň Blacku. Vím že ti to připadá nepochopitelné ale nějaké holky nepovažují tvoji společnost za příjemnou." odsekla Em zvesela.
"Jen maličko něco říct…" zabědoval Sirius.
"Tak se mi tdá že vidina školního trestu beze mě tě slušně ničí." ušklíbla se ironicky Em.
"Přímo deptá." přikývl s vážnou tváří Sirius.
"Smůla." odsekla Em a šla dál. Siria v tu chvíli něco napadlo. Když Em procházela kolem učitelky ,vytáhl hůlku. Em rázem knihy vyklouzly z ruky. A rovnou McGonagalce na nohu. Všechny oči se obrátili k McGonagalce která ostře sykla když jí dopadla těžká učebnice lektvarů na nohu. Em se kolem sebe vyděšeně podívala a začala se o překot omlouvat.
"Promiňte paní profesorko. To jsem opravdu nechtěla…" McGonagalka kývla a chtěla odejít když v tom Em podklouzly nohy. V pádu se snažila něčeho zachytit a nechtla se ničeho jiného než…hábitu McGonagalky. Strhla ji sebou a rázem obě seděly na zemi. Přihlížející na ně upírali zvědavé oči. McGonagalka se důstojně zvedla a pak se s očima ze kterých lítaly blesky obrátila k nebohé Emmě.
"Slečno Brownová já tady nejsem pro legraci. Aby jste si to zapamatovala ,budete mít trest s panem Blackem. Dnes." procedila McGonagalka skrze sevřené zuby a odbelhala se pryč. Za chumlem studentů který se utvořil kolem Em si Sirius spokojeně mnul ruce. Teď bude mít trest s ním.
" To tě opravdu tak těší, dělat ostatním potíže? Já nejsem zvědavá na nějakej trest a už vůbec ne s tebou."zařvala na něj Emm na obou nohou se všemi učebnicemi v ruce.
" Ale Emmo, neříkej, že se bys se mnou nechtěla strávit noc o samotě. Co by za to daly ostatní holky?" nadhodil
"Nic, nikdo tě nechce Blacku. Seš hnusná a srabácká padavka!" Emm se v tu chvíli nedostaly na jazyk žádná pořádně ostrá slova a tak zní vypadlo tohle.
Všichni na ni zůstali koukat s otevřenou pusou. Holky nemohly uvěřit tomu, že právě mimořečí odmítla pozvánku noci se Siriusem a kluci se divili jejímu slovníku.
" Jak, že si mě to nazvala? Hnusná srabácká padavka? Tak nemyslím si o sobě, že bych nijak zvlášť ošklivý" odmlčel se, aby mohl pohlédnout na dav přihlížejících fanynek, které kývaly hlavou nasouhlas."Nevím, kdo z nás dvou tady padá na McGonagallku, ale já to nejsem a jestli mě chceš přirovnávat ke Srabusovi, tak se těš na večer!" zaťal pěsti Sirius a vrhl an Emm nevraživý pohled.
"Myslím, že na tebe se těšit nebudu nikdy" setřela ho Emma, hodila vlasama a odkráčela.
" Ta Brownová je ale číslo co?" uslyšela Jamesův hlas.
" To je něco horšího, je to prachsprostá…" konec Siriusovi věty už k ní nedolehl. Radši, kdo ví co by se o sobě ještě dozvěděla.
___________________________________
­"Pěkně děkuju ,Blacku." zabručela Em naštvaně.
"Za co?" zeptal se Sirius a skoro ve stejném okamžiku pšíkl.
"Za vyhlídku úžasně strávenýho večera." odpověděla Em sarkasticky.
"Nemáš zač." odpověděl Sirius s andělským výrazem. Em si odfrkla a podívala se po madame Pinceové ,která je sledovala ostřížím zrakem. Byla si jistá že do pěti minut dostane na ten prach alergii. Byla ho taková spousta. Zastavila se a podívala se na prach ,která tam ještě zbyl. Madame Pinceová její stávku okamžitě spozorovala.
"Slečno Brownová ,neulívejte se!" zavolala na ni a Em obrátila oči v sloup. Nesnášela sekýrování.
"Já si teď na chvíli odběhnu ,tak pracujte." oznámila jim madam a vyšla z knihovny.
"Dělej Em ,zdrháme." zašeptal okamžitě Sirius když odešla. Em se na něj podívala jako by se zbláznil.
"Utéct? Blacku ,tohle je trest. Jak z něj chceš zdrhnout ,vypijel si to." upozornila ho.
"Na to teď kašlu. Jestli budu ještě minutu dýchat ten prach ,udusim se. Tak jdeš?" zeptal se netrpělivě Sirius. Em se nerozhodně podívala na prachovku ve své ruce.
"Dobře, jdu s tebou."vykoktala Em, ale bylo jí jasné, že tohle nedopadne dobře.
"Tak super" mrknul na ni Black a pomalu otevřel dveře, které hlasitě zaskřípaly. "Jej" zašeptal se smíchem, a rychle proklouzl ven. "Pojď Brownová, vzduch je čistej."
Em ho následovala. Vzduch opravdu o mnoho čistší než v knihovně, pořádně se nadechla, ale pak si uvědomila, že se to musí poznat, když zmizeli.
"A co budeme dělat teď?" zeptala se trošku opožděně. "Stejně se na to přijde, a když madame uvidí, že sme to nedodělali dostaneme ještě horší trest" povzdychla si Emm.
"Tak to doklidíme, ne?" navrhnul vesele Black
"To se tam mám zase vrátit? Proč sme teda vylejzali?" divila se.
" Asi sis ještě nevšimla, že sme na škole čar a kouzel" podotkl ironicky Sírius a vytáhl hůlku. Pozvedl ruku do vzduchu, ale pak ji zas rychle sklonil. " Neznáš náhodou nějaké kouzlo, které bysme mohli použít?" začervenal se Sírius, jelikož mu bylo v téhle situaci trapně.
Em se na něj lítostivě podívala: " Ty si asi nedával o hodinu, když sme se to učili pozor, viď?"
"Ale dával!" oponoval Sírius, "Jen si teď nemůžu vzpomenout" dodal. "Dobře,nedával jsme pozor, spokojená?" přiznal se.¨
Kývla hlavou a při vyřknutí čistícího kouzla jemně švihla hůlkou, když Sirius nakoukl do pootevřených dveří, obdivně pískl.
"Seš fakt dobrá, Brownová"
"Díky Blacku"
"Nemohla by si mi zase říkat jménem?"
" Co tedy teď budeme dělat" nevšímala si jeho otázky Emm
"Emm, na něco sem se tě ptal" chytil ji za ruku, aby se mu musela podívat do očí.
"Ne, Blacku. Už ne" řekla sklesle.
"A proč?" ptal se dál Sirius
"Neptej se prosím tě. Co teda budeme dělat?" změnila směr konverzace
"Jdu spát.."
"Cože?? Ty?? Odkdy v noci spíš?" vytřeštila na něj Emma oči.
" Od tý doby, co mám postel sám pro sebe."
Emm nechápala jeho odpověď, jak to myslel?
"Jak jsi to myslel?" zeptala se ho.
"Ale…to je fuk. Tak kam půjdeme?" zeptal se Sirius aby změnil téma. Em rozhodila ručena na strany.
"Co já vím?"
"Co třeba do Prasinek?" navrhnul poťouchle Sirius.
"Blacku! Do Prasinek? Jsi blázen? Jak se tam chceš teď dostat?!" vytřeštila na něj oči Em. Sirius se tajemně usmál. Chytl ji za ruku.
"Pojď!" zašeptal a zamířili k soše jednooké čarodějnice.
Vlekl ji chodbami Bradavic až k rozcestí tří chodeb, u kterého se vyjímala kamenná čaroděnice.
Až teď Sirius pustil její ruku a z kapsy vyndal kus přehnutého pergamenu.
" Teď se nekoukej a ani neposlouchej" zazubil se a odklonil se pryč.
"A nebo se klidně koukni. Ty to můžeš vidět."pousmál se a ukázal ji Pobertův plánek.
Poklepal na něj hůlkou a pronesl slavnou větu. Emm se udiveně podívala na Siriuse, když se na plánku začaly objevovat postavy, které se po Bradavicích pohybovaly.
" Vidíš? Teď jsme tady a čarodějnice by nám měla sdělit heslo, které nám otevře tajnou chodbu" ukázal hůlkou na papír a šibalsky se pousmál.
Emma jen zamrkala. "Bradavice nemá, žádné tajné chodby" namítala, ale v tom už ji Siriova ruka znovu chytla a vtáhla do útrob Bradavic.
Kamenné dveře se po jejich příchodu bezhlučně zaklaply a na stěnách se rozsvítily pochodně.
" A tohle vede opravdu do Prasinek?" zeptala se nevěřícně.
"Že váháš" zašklebil se. "Ale nic si neslyšela, nic si neviděla. Pobertové by mě zabili, kdyby se dozvěděli, že si byla v téhle chodbě a nepřej si vědět, co by mi udělali, kdybych jim pověděl o tom, že si viděla Pobertův plánek" zasmál se Sirius.
" A to si sem ještě žádnnou holku nezatáhnul? Měli byste tady soukromí a klid" namítla bezmyšlenkovitě.
"Na co ty nemyslíš, Brownová, to bych do tebe neřekl" zasmál se a Emm viditelně zrudla. "Ale ještě tady se mnou žádná holka doopravdy nebyla" dodal vážně a upřeně se na Emm podíval.
" To jsem teda ráda, Blacku, že mi patří alespoň jedno prvenství" řekla ironicky, ale na Siria už se nepodívala.
"Mohla bys být první holka do který bych se zamiloval!" zavolal za ní Sirius. Em se k němu podrážděně otočila.
"Ty si myslíš že ti budu věřit? Ty se nemůžeš zamilovat. Ty ani nemáš srdce!" zaječela na něj Em a v očích ji nečekaně zaštípaly slzy.
"No tak promiň. Ale proč bych tě vzal sem s sebou místo toho abych tě tam nechal odpykat si trest?"
"No ,já nevím… Třeba proto že mě hodláš tahat z průšvihu do maléru?" zeptala se Em posměšně. Sirius sebou trhnul ale jinak nic neřekl. Jen zrychlil tempo. Em začala jeho slova vrtat hlavou.
"Jak jsi to myslel s tím že by ses do mě mohl zamilovat?" zeptala se když ho dohnala. Sirius se na ni ani nepodíval.
"Nech to být." odsekl příkře.
"Ne ,počkej! Jak jsi to myslel?" naléhala Em.
"Nijak nech toho. Teď jsem pochopil že by to nešlo."
"Co by nešlo? Zamilovat se do mě?" zeptala se Em. Sirius stroze přikývnul.
"Proč by to nešlo?" Sirius se na ni výsměšně podíval.
"Kdo by mohl milovat takou mrchu?" zeptal se jízlivě. Em se zastavila. Má snad provdu? Opravdu se chová jako mrcha. Ze zamyšlení ji vytrhl výkřik. Prudce se otočila a uviděla jak Sirius padá. Dopadl na zem a zůstal bez hnutí. Em k němu rychle přiběhla. Klekla si k němu a vzala si jeho hlavu do dlaní. Š patně viděla. Teprve pak si uvědomila že jí tečou slzy.
"Promiň ,Siriusi ,promiň. Odpusť mi to prosím tě." šeptala a její vzlyky se nesly prázdnou chodbou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama