____Tak zase někdy příště:)

6) Usmíření

3. prosince 2007 v 15:00 | Maxië |  *S Tinkou2
Tak vkládám novou kapitolku, a hned za ní následuje druhá :)
Lily?" oslovila Em svoji bývalou nejlepší kamarádku.
"No?" odpověděla a roztržitě se na Em podívala.
"Chtěla bych se ti omluvit. Vím že nebylo správný tě odsuzovat za to co si myslíš o Siriovi. Vím že ti zlomil srdce..." začala Em ale Lily ji přerušila.
"Ty nevíš vůbec nic! Mě vůbec nezlomil srdce. To někdo jiný..." zarazila se ,protože řekla příliš mnoho. Em na ni překvapeně zírala. Že by... Ne. Potter to nemohl být. To ne.¨
"A kdo teda..."¨
"Nejsme kamarádky. Nemá smysl ti něco vůbec říkat. Jdi si za Blackem když jste teď takový "kamarádi"." odsekla Lily a šla pryč. K Em se přitočil Sirius.
¨"Ptal jsem se tě jestli se mnou někam nepůjdeš." připoměl jí.
"Ne ,nepůjdu! Ani za sto let ne!" vyjela na něj Em a taky odešla. Sirius se za ní překvapeně díval. Co zase udělal špatně?
"Ale Emmo, vždyť si ještě ráno souhlasila! Co ses stalo?" rozpačitě za ni volal Sirius.
Zastavila se a zvřela oči, ze kterých stékal slané kapišky slz: " Nic se nestalo Blacku, vůbec nic. Jen jsem podvedla a ztratila svou nejlepší kamarádku. Všichni si o mně myslí,že jsem tvoje další oběť a já se nemám jak bránit. Kdybych s tebou někam šla, ještě víc bych tím ublížila Lily i sobě. Nechoď mi prosím tě na oči."zašeptala a zmizela všem z očí.
Večer už se zdál být poklidnější, ve společenské místnosti panovalo ticho a vzduchem proplouvala vůně vanilky. Nikdo nejevil nejmenší zájem o okolní stres. Všchni si hleděli svého. Většinou drželi v rukách učebnice, nebo tlusté romány. Emma seděla na svém obvyklém místě u krbu, poslouchala nepravidelné praskání ohně a přemýšlela o událostech dne. Všechny chvíle, kdy zažívala největší emoční vypětí, ji teď připadaly tak nepodstatné, musela se jim zasmát. Všechny pomluvy a řečí o ní a o Siriovi ji teď byly ukradené. Myslela na Lily, kde teď vlastně je? Zvedla se a porozhlédla se po místnosti, bylo tady takové ticho, což značilo o tom, že se v blízkosti nevyskytují pobertové. Očima našla jen Remuse a Petra radši nehledala, kde jsou ti zbývající dva? Na Siriuse myslet taky nechtěla a James ji vlastně ani nezajímal. Prošla přes společenskou místnost a vydala se do své ložnice. Když vešla, překvapila ji Lilyina otevřená skříň a poházená kosmetika u zrcadla. Nejdřív se vyděsila, že si sbalila kufry, ale pak ji to došlo. S kým pak má asi Lily rande?
"Hmm ahoj Pottere." pozdravila Jamese Lily tiše. James se překvapeně otočil a podíval se na rusovlasou krásku.
"Ahoj Lily. Ty…no… ty máš s někym… no…rande?" zeptal se James. Lily na něj upřela překvapený pohled. Pak se podívala na sebe jako by si až teď všimla jak pečlivě se oblíkla.
"Ne… já jenom na někoho čekám." odpověděla rozpačitě. James přešlápnul a měl se k odchodu. Lily si skousla spodní ret.
"Pottere? Počkej!" zavolala na něj. James se otočil.
"No… vlastně čekám na tebe." vysoukala ze sebe Lil. James se na ni podíval a ztěžka polknul.
"Na mě?"
"Jo ,na tebe. Nechceš se jít někam projít?" zeptala se Lily. James omámeně přikývnul.
"Fajn ,tak jdem." souhlasil a vyšli.
Emma běhala zmateně po bradavických chodbách a hledala Lily. Najednou se zastavila plácla se do čela. "Mohlo mě napadnout, že se s tim svým klukem nebude nikde vystavovat. Radši na ni počkám na pokoji, teda jestli ji ten "někdo" nenaštve.." zauvažovala a spěchala k nebelvírské věži. Když vybíhala poslední stupně schodiště, dole zaslechla zvonivý smích a šeptání. Na tváři se ji rozzářil šťastný úsměv. " Takže Lily si zřejmě našla kluka dobře" zašeptala si pro sebe Emm a radši tam ty dvě hrdličky nechala o samotě.
Procházela společenskou místností, která byla stejně tichá, jako když ji opouštěla, s tím rozdílem, že v ní byla tma. Oheň v krbu dohořel a z ohniště se na ní dívala rudá očka uhlíku. Avšak těm nevěnovala nejmenší pozornost a namířila si to rovnou do ložnice.
Rozestlala si postel a převlékla se do noční košile, která ji volně splývala podél těla. Vzala do ruky hřeben a jemně pročesávala husté tmavé vlasy. Přitom sledovala svůj obličej. Byl podivně bledý a pod očima se rýsovaly výrazné kruhy. Zřejmě je unavená. Musí ještě počkat na Lily, ale snad ji nebude vadit, když už bude ležet v posteli. Ulehla a přitáhla si peřinu až k bradě. "Na Lily už asi nepočkám…." Byla její poslední myšlenka těsně před usnutím.
____________________________
James okouzleně sledoval Lily která se smála. Vypadala tak kouzelně…Lily si jeho pohledu všimla a úsměv jí ztuhnul na rtech.
"Pottere ,asi bych měla jít." začala rozpačitě.
"Ne ,ještě nechoď. Nebo…tobě se tady nelíbí?" James a neměl na mysli spíš místo ale společnost.
"Ne ,je tady krásně. Jen… měla bych už jít."
"Když myslíš…" odpověděl James smutně.
"Ale někdy by jsme si mohli zase vyjít." navrhla Lily a na Jamesovi tváře zazářila naděje.
"Tak fajn. Co třeba pozítří?" zeptal se opatrně.
"Jasně." souhlasila Lily.
"Tak fajn. Ahoj." zamumlal James a díval se za odcházející Lily. Ten její úsměv ,pomyslel si a vzdychnul.
______________________________
Em zaslechla v polospánku tichý hlas. "Em?" zavolala tiše Lily. Když jí nikdo neodpovídal ,povzdychla si.
"Vlastně je dobře že nejsi vzhůru. Co bys tomu řekla kdybys věděla že jsem byla na rande s Jamesem Pottterem?"
Zazvonil budík a Emma se líně přetočila v posteli, aby ho vypnula. Nechtělo se jí ještě vstávat, ale věděla, že musela. Její pomalé neohrabané ranní pohyby zbystřila Lily a hned ji popřála
"Dobré ráno".
" Ahoj Lily, ty už si vzhůru?" zeptala se ze zájmem Emma, protože nechtěla započatý rozhovor ukončit, jelikož ji překvapilo, že ho začala Lily.
" Já jsme snad celou noc nespala" líčila s nadšením.
" To kvůli tomu rande?"
" Jak to víš? Ty si ještě nespala, viď, když jsem ti to říkala" zasmála se Lily.
" Spala" přiznala Emm. "Ale snad poznám, jak vypadá tvoje skříň, když si vybíráš oblečení, ve kterém chceš vypadat dobře. A komu by ses chtěla asi tak líbit? Nějakýmu klukovi, se kterým by si šla na rande. Mám tě přečtenou, neboj" ujistila ji Emma s přátelským úsměvem. " A kdo byl teda ten štastný?" dodala rychle.
" Emmo, tohle mi určitě nebudeš věřit! Schválně! Tipni si" napínala Lily.
" Ale Lily, víš, že tohle mi nikdy nešlo. Dobře zkusím to. S Potterem?" zkoušela Emm
" Jak to víš? Tak ty si přece jen nespala, nebo jak to teda víš" nechápala Lily.
" To je můj šestý smysl, dokážu odhadnou po kom jedeš" zasmála se Emma, ale její smích přerušila informace spolubydlících, že by se už asi měly vydat na snídani. Tak se chytli za ruce a vesele vykročily do Velké síně.
___________________________________
"Ehm Em?" oslovil Emmu v jídelně Sirius. ta se na něj přívětivě usmála.
"No?"
"Víš říkal jsem si… že jim to spolu sluší?" zeptal se Sirius a kývl směrem k Jamesovi a Lily. Bylo však jasné že tohle říct nechtěl.
"Jasně. Blacku."
"No?"
"Na co ses chtěl zeptat?" zeptala se Em netrpělivě.
"No ,říkal jsem si že když spolu James a Lily chodí ,že by jsme to mohli zkusit taky…" Sirius začal nervózně přešlapovat.
Em na něj vyvalila oči. V mysli jí proběhlo mnoho myšlenek. Měla by s ním chodit? Ne ,neměla. Je to Black a navíc ten neuvěří sukničkář na škole. Casanova. Ale vždyť…je hezkej. A jí se líbí. Neměla by to s ním zkusit? Ani on nevypadá že je mu lhostejná… Ale přece jenom…
"Blacku, myslím si že jsme se dohodli že budeme jenom přátelé. A já to nechci měnit." řekla Em nakonec. Sirius smutně svěsil ramena.
"Fajn." povzdechl si a sedl si ke stolu. K Em si přisedl Remus.
"Asis mu zlomila srdce." pošeptal jí do ucha.
"Ne ,nezlomila!" utrhla se na něj Em. Odmítala si připustit že Sirius nějaké srdce má...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama