____Tak zase někdy příště:)

1) Díky čepici...

30. listopadu 2007 v 17:58 | Maxië |  *Magická realita
Ahoj, napsala jsme pokráčko k Magické realitě (název nové povídky...), je dost krátká, ale aspoň ji budete mít hned přečtenou xD, neni to nic xtra, spíš velkej podprůměr (a to i na moje poměry..:( ) Tak jestli chcete vidět jak pokračuje Úvod,, tak click na C.Č.

"Vstávej!" vstoupil ji někdo do rozhovoru se Siriusem silným hlasem. Mar otevřela oči a pohledný chlapec se rozplynul, byl to jen sen. "Tak vstávej! Je čtvrt na sedm." oznamovala mamka s ručníkem na hlavě a kartáčkem v zubech.
"Ale mami, já jsme tak unavená" zakňorala, ale rychle si oblíkla jeansy a do skříně hrábla pro nějaké tričko. Obvykle nad šatníkem proseděla celé ráno, ale teď ji bylo jedno jak vypadá. Pohlédla a sebe do zrcadla a mávla rukou. Dneska to řešit nebude. Jen si hřebenem učesala vlasy k hlavě a sešla dolů na snídani.
K snídani byl jen čaj. Osladila si ho medem a hřála si studené ruce o horký čaj.
" Udělej svačiny" křukl an ni starší bratr, který vešel do kuchyně.
"Ale Tomáši, já to nestíhám, nemohl bys je pro jednou udělat ty?" prosila Marie.
" Dobře, ale já je dělám vždycky" odsekl.
Nechtěla se s ním hádat hned ráno. Radši si vzala na klín jejich černou kočku. Kočka se tam pohodlně uvelebila a začala vrnět.
Marie dopila čaj a chtěla se zvednout, ale jakmile ucítilo zvíře nestabilnost, zaťalo drápky do jejích stehen a naježilo srts.
"Au, víš že tohle nemáš dělat. Běž dolů" okřikla ji Mar a otírala si místo kam se zaryly drápky.
Kočka na ni udiveně otočila svou kulatou hlavu a roztomile se na ni podívala.
"Ale vždyť ty za nic nemůžeš, ty moje sluníčko" zasmála se Mar a vzala si ji do náručí.
Nedali ji žádné oficiální jméno, každý ji říkal jak chtěl. Někdy jen Kočka, někdy Mačko, někdy Mindo.
Opatrně ji položila na zem a zděšeně vzhlédla k nástěným hodinám.
"Za pět půl!" kousla se do rtu a vběhla do koupelny. Strčila kartáček do pusy a za pár vteřin už si ji vyplachovala vodou.
Skočila si ješětě nahoru pro zimní bundu, ale nemohla najít čepici.
"K sakru, kde ta čepice je?" naříkala. "Je tam 5 stupňú pd nulou a já němám čepici, sakra" zaklela.
"Kam jsme ji jen dala? Accio čepice"vykřikla, samotnou ji překvapilo co právě řekla, použila kouzlo z fantasy knih, nejspíš už se dočista zbláznila. Byla v šoku. Spodní šuplík skříně se rychle vysunul a čepice z něj vylítla přímo jí do ruky.
Zůstala stát s otevřenou pusou." Co se stalo?" nemohla tomu štastně uvěřit Mar. Ona umí kouzlit.
Rychle seběhla dolů, obula kozačky a svižnou chůzí se vydala do školy.
Cestou přemítala celou událost s čepicí. Použila kouzlo a ono fungovalo- bez hůlky, bez učení. Musela to někomu říct, měla nutkavou potřebu se o to s někým podělit, ale ve škole nikdo, kdo by s ní chtěl sdílet radost nebyl. Nikdo ji to nejspíš ani neuvěří.
"Vlastně je to blbost, žádná kouzla ne-e-x-i-s-t-u-j-i" snažial se sama sebe přesvědčit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Radek Radek | Web | 30. listopadu 2007 v 19:04 | Reagovat

Ale existují, jen je umíme rozpoznat. B-)

2 MaR :) MaR :) | 2. prosince 2007 v 11:19 | Reagovat

dobrýý :-) piš určo dál... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama