____Tak zase někdy příště:)

3.Kapitola- Nedůležitost mé osoby

4. října 2007 v 20:05 | Maxië |  *Pobertové
No takhle kapitolka neni nic moc.. Jsem tam přehnala popisy jejich pocitu, tak nwm jak se vam to bude libit, bych rekla ze asi vubec, máte stejný názor? Teda jako mě se to tak trošku malounko trošičku líbí. ale má to svý mouchy (a pěkně velký- Bzzzz-Bzzzz)
Několik metrů pod ním se Emily rozbrečela.
Sklepení na ni dýchalo osamělou atmosféru, kterou doprovázelo veselé výskání Jamese a Lili, což jí ještě více připomínalo, jak moc je na tomhle světě sama.
Na odreagování začala zuřivě drhnout zažranou špínu na dně kotlíku. Že ji s tímto úkolem nepomůže James ani Sírius ji nepřekvapovalo, ale že i Lili se na ni takhle vykašle, kvůli klukovi, o kterém si vyprávěli po večer a pokaždé se shodly, že horší kluk už v Bradavicích snad už být nemůže. Tolik by chtěla aby tu sní někdo byl. Aspoň Sírius.. Vlastně by ji tu stačil jen on…
Rozhodla se, že tuhle práci dokončí, ale pak se hned vrátí do milejší části Bradavic. Doleštila poslední kotlík tak, že vypadal jako nový a zanechala ponurou učebnu lektvarů o samotě.
Když odpověděla Buclaté dámě na její otázku, naskytnul se jí pohled na nejútulnější místo na světě. V krbu plápolal oheň, byla tu cítit příjemná svěží vůně a překvapilo ji, že je tu takový klid. Nikdo nikde. Z ložnic se neozývaly žádné hlasy, nikdo si nepovídal pod schodištěm vedoucím do dívčích ložnic. Nebyl tu nikdo. Proto si ze své brašny vytáhla svůj oblíbený román "Kouzla lásky" a zamířila ke svému místečku u okna. Už si chtěla sednout na okno a ponořit se do četby, ale v tom uviděla Siria. Seděl na protějším křesle a nepřítomně se díval z okna. Trošku ji to překvapilo, ale nenechala se vyvést z míry, vlastně se tvářila, že ji tady jeho společnost neuvěřitelně vadí.
" Copak tady tak sám? Nechybí ti tady něco? Nebo někdo? Kdepak máš svoje obdivovatelky?" zeptala se jízlivě.
" Já tady Emily přemýšlím. Přemýšlím o tobě, o nás. A teď už mi tady opravdu nikdo nechybí." obdivně k ní vzhlédl .
Emily se neubránila dosti vyditelnému začervenání, ale pak si uvědomila, že tyhle komplimenty ji vyznal jen kvůli té sázce. A na to mu ona neskočí!
" Proč si mi vlastně říkal o té sázce? Kdyby si mi o ni neřekl brala bych to tak, že se ti líbím, ale ta sázka na to bohužel vrhá jiné světlo." zamyšleně pronesla Emi.
" Když si mě informovala, že už tě pozval Rem, musel jsem ti říct, že šlo nejspíš o vyhrání té sázky. Ani nevím proč to Rem navrhnul, nejspíš mi chtěl vybrat partnerku, dost jsem se v něm zklamal" řekl zuboženě Sirij.
Tohle už Em nevydržela, nevěděla komu má věřit. Nevěřila Siriusovi, že by to byl Remův nápad. Ale co když ji Rem pozval jen kvůli sázce se Siriem? To není možné! Remus její nejlepší přítel, člověk na kterého se mohla vždy obrátit by jí to nikdy neudělal. A nebo ano?
Vhrkly ji z toho slzy do tváře, Sirius ji chtěl obejmout, ale Em se mu vysmekla, setřela si slzy a vyběhla do dívčího patra, jen z posledních sil zakřičela ať už jí nelezou na oči, ani jeden!
Sirius si zamnul ruce, přesně to očekával. Teď už to bude lehké odstranit Rema ze hry.
Emily vtrhla do pokoje. Zavřela dveře, sesunula se na zem a teprve pak se rozplakala. Cítila vlnu bezmocnosti, teď by se ji hodilo veritaserum. Mohla by zjistit jak to doopravdy bylo. Samozřejmě, že Removi věřila víc než Siriusovi, ale jistá pochybnost tady byla.
Tyhle ďáblovi myšlenky hned hodila za hlavu. Normálně si o tom s Remem promluví. To bude asi nejoptimálnější řešení.
Z ložnice vyšla až kolem půl jedné a zamířila na oběd. Stoly ve Velké síni se prohýbaly pod tíhou dnešního oběda a lavice již byly plně obsazeny žáky z evšech kolejí. Emily si přisedla k Lili, která se konečně odtrhla od Jamese, jelikož seděl o několik míst vedle.
"Děje se něco?" zeptala se podezřívavě Lili.
"Ne, proč? Vypadám snad, že by právě prošel tělem duch" odvětila zvesela Emi, nikdy její okolí nepoznalo jak strašně se cítí, vždycky z ní vyzařovala jen ta dobrá energie, ale pessimistickým názorům se prostě někdy neubránila. Při slově "duch" s ena ni Bezhlavý Nick významně podíval.
Není zrovna příjemné, když vám duch plně hledí do očí. A tak se radši Emily pustila do pečeného stehýnka s rýží....
Nedalo se říct, že by ji zrovna chutnalo, jednak po dnešním dopoledni nebyl adobře naladěná a jednak rýži nějak extra nemusela. Radši se zeptala Lili jak to vypadá s Jamesem.
" No James je prostě úžasnej!" vyhrkla ze sebe Lili, jakoby Emily tuhle odpověď nečekala...Proč ona nemůže říct o Removi nebo Siriusovi, že jsou prostě úžasní? Proč? Protože zřejmě nejsou...
" Jo a ještě jednou promiň, že sem ti nepomohla s těma kotlíkama, ale jistě chápeš, že James je pro mě důležitější." vysvětlila omlouvačně Lili.
Důležitější než kotlíky? Důležitější než kamarádka, která marně čeká na její pomoc s čištěním kotlíků? Důležitější než já?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Tinka Tinka | Web | 4. října 2007 v 21:17 | Reagovat

Tak tohle se mi moc líbilo ,až na Siria. v týhle kapitole se jeví jako pěknej (s prominutím) parchant. A Lily že se zbláznila do Jamese už na začátku? Tak to vypadá zajímavě. V každým případě piš dál a piš rychle!!

2 Magda Magda | Web | 9. srpna 2008 v 11:42 | Reagovat

Hezká kapitola...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama